SVATBA...

Pořád vidím bráchu jako malýho blonďatýho kluka, který furt klečel u autíček a o kterém jsem věděla jistou dobu asi všechno...vlasy mu ztmavly, vytáhl se skoro na dva metry, auta ho stále dost berou a spoustu let mám pocit, že o něm nevím nic...i když jsem dojetí skrývala, v jeho svatební den jsem pohnutá byla...

...krásné místo, kde jsem se v začátku obávala pádů dětí do blízké vody...nadšené děti a my dospělí, protože všechno plynulo, jak mělo...krásná atmosféra, kterou nemohly ohrozit ani plastoví dinosauři v nadživotní velikosti na druhém břehu vodní nádrže...krásná nevěsta a brácha s retro kšandami a motýlkem od Bandiho...krásný začátek do nové životní etapy...