DAVID ROK A 2.ČTVRTLETKA...

Naučil se vylézat, kam se mu zachce. Po židli (případně oranžové tatrovce) na stůl, na linku, na parapet, na opěrky pohovky, schody bere už po dvou nahoru i dolů, Petrovo zalehnutí je okamžitým impulsem pro dovádění na gauči, na hřišti dominuje, pouští se do odvážnějších akcí nebo zdrhá k silnici, kde jezdí auta, která povzbuzuje brm brm brm...

Nejoblíbenějším uklidňovákem zůstává mléko ve flašce ráno po probuzení a večer před spaním...když se po odpoledním spánku nemůže zklidnit, zabírá to taky...

Vydrží si prohlížet knížky i hodinu v kuse a pasuje nás všechny na Albi tužky, ukazuje prstem a my musíme heslovitě odpovídat co-je-to...napodobuje holky a přistupuje na jejich hry, pokud není zrovna zahloubaný v té své...

Nočník po zkušenostech s holkama zatím nenabízím...

Krásně vyslovuje slovo pes, máma, táta, bába (Bára), ka (Lucka), bác, umí zvuky zvířat, jinak štěbetá a komolí, co ho zrovna napadne...

Ranní rituál se ustálil na vstávačku o šesté, na sledování youtube koček a psů, než se nám podaří rozlepit oči, pak následuje ranní mléko a potom běží k autům nebo ke knížce...

Zdá se, že ho fascinuje výprava do města šalinou a všudypřítomná auta...

Když spadne, pobrečí chvíli a jde dělat tu samou akci, u které spadl...

Stále je víc podobný Lucce po všech směrech...