ŠTĚDRÝ DEN 2018...

Není nakonec nejhezčí to samotné čekání???

To rozčarování, co přijde, je na pár slz...aspoň u mě...

Bára se den před tím Štědrým stala matkou panenky, které si pár let ani nevšimla...pár hodin to vypadalo, že je dokonce pozornější a obětavější máma než já a na den D. dvě hodiny před večeří štkala, že by pro Petrušku, jak ji přejmenovala ze Sáry, potřebovala bílé korálky...nabízela jsem ochotně perly, co čekají, jestli je vůbec někdy vytáhnu do společnosti, Petr utěšoval, Lucka hladila...nepomáhalo nic...prostě štědrovečerní depka...

...u Lucky naopak nedočkavá mánie...

U Davida sladká apatie a stav normy...bylo mu jen divné, proč ho zdobím motýlkem...

Místo perel nakonec Péťe stačila mašle do vlasů a mohla se zahájit fáze večeře...

Lucka se změnila ze sladké nedočkavky na ukňučenou odmítačku hrachové polévky, lososa, salátu a dokonce krutonů!

David se povrtal ve všem, co jsem mu nandala...

Bára tušila, že má vybráno a s pouhým jedním protestem poslušně snědla, co se mělo...za spoluúčasti Petrušky...

A já si pro jistotu dolila víno...

Petr se snažil ukorigovat přerozdělování dárků a celkově akci příjemně vánočně zpomalit za průběžného odklízení papíru do ikea modré tašky, mašle stejně létaly vzduchem a snad po deseti minutách bylo po všem...

Jediné zastavení a pospolité plus bylo poustění kapřích voskových lodiček a kolektivní smích u Sám doma 1...

Druhý den holky kreativně vypotřebovaly celou zdobící sadu DohVinci, Lucka házela po obýváku skleněnkami z kuličkové dráhy, jako by byly ze dřeva a ne ze skla, David párkrát rozbořil pracně vykonstruovanou vláčkodráhu, já byla ve stresu z ovládání nového pákového kávovaru a z neposlušných dětí, Petr z rozbitých kolejí a Bára se několikrát zeptala, co má dělat...?!

Hlavní je nečekat tolik a spokojit se s tím, že každý má naládu na to „své“...