TATRY S DĚTMI...

Rozhodli jsme se ze dne na den, Petrovi a dětem nezáleželo na světové straně, ale mě to táhlo na východ...

Nakonec nás magicky přitáhl mobilní domek ve Ville Betule u Liptovské Mary...

První den jsme naše těla přepálili na trase k Popradskému jezeru a výletu k vodopádům z Hrebienka...

Lucka odmítla jít první trasu po svých, David ani nemohl, takže jsme kombinovali nosičky a kočárek a v duchu děkovali Báře, že ji nenapadlo stávkovat...

Děti vypadaly odpoledne dost odšťavněně, ale potom, co si půl hoďky zdřímly, běhaly do večera jak napumpované čiperky po celém areálu, krmily zdejší zvířectvo a snažily se nezranit těžkou kuželkovou koulí...

Druhý den se z areálu odmítaly hnout, Petr (a radar) předpovídal pomalu krupobití a já zas vymýšlela, kde se fyzicky dorazíme tentokrát...

Odmítli jsme zaplatit za celodenní drahé cachtání v Běšeňové i v Tatralandii a našli si na hoďku termální „rybníček“ zadarmo...

Holky byly nadšené a lovily z mělké vody rezavé kamínky, já byla opojená sirnými výpary a Petr obstaral z břehu nutnou fotodokumentaci...

Pak už vyloženě komerční prožitky jako zmrzlina a jeden burger v Mekáči, nákup v Tescu a večerní řádění v obrovské kryté herně...

Odpočiněk nastal...

Fyzické dětské kolapsy jsme zažili...

Trochu i sprchlo...

Výhledy uchvacovaly...

Svezli jsme se na koni...

Nevařila jsem, kromě čaje a kávy, NIC...

Mobilní domek nás svým maloprostorem lehce pomlátil...

Halušky byly...

Bryndza byla...

Všechno podstatné bylo...