VÍC NEŽ TISÍC SLOV {93}...

Jeli jsme za Brno na medvědí česnek...

A abychom si to udělali dobrodružnější, zaparkovali jsme mimo internetem popsané stanoviště a vydali se ho hledat do lesů po vlastní ose...

Hodinu jsme rentgenovali porost a okusovali všechny listy, které byly česneku podobné, až jsem z toho zoufalství zavolala přítelkyni na telefonu...

Než jsme se ztracení vymotali a já pochopila JASNÝ návod, kam na něj, volala jsem ještě dvakrát...

Petr nechápal složitou holčičí konverzaci o zcela jednoduché věci kudy cesta za plodinou...David se z toho probudil...Bára se začala co minutu ptát, kdy už tam budem...Lucku začaly bolet nožičky....a já jsem si říkala, že jestli odjedem bez česneku, tak už se mnou na výlet nikdo nikdy nikam nepojede...

...a za lávkou jsme ho vítězně našli, nasbírali celou igelitku a pak si v nejbližší restauraci dali za odměnu zmrzlinu a kofolu...

 doma jsem ochutnávala nejrůznější varianty vyrobeného pesta a když jsem ho zkonzumovala až moc, otevřela jsem si pro jistotu láhev vína, abych tu bouři v žaludku uklidnila...

druhý den jsem uvařila polívku, quiche a v mrazáku mám pesto na půl roku...i když...