Na sdílené mikulášské v našem rodinném centru Karas jsme se zjevili už potřetí. Loni i předloni se stejnou družinou, každoročně se mění akorát čert s andělem...
Tentokrát jsme seděli v centru herny na lavičkách...
David to prospal venku v kočárku...
Holky se šly hned v úvodu občerstvit sdíleným jídlem...
Měla jsem se účastnit soutěže o nejlepší cukroví, ale tři dny před akcí jsem svou snahu ztlumila a naznala, že bych potřebovala na „stíhání“ letošních Vánoc asi tak trojnásobek času...
Holky se jako vždycky nebály...nebo to aspoň luxusně předstíraly...
S Mikulášem jsem se bavila jen já, Lucka mi zabořila obličej do ramene...Bára sklopila zrak a stydlivě kroužila jazykem kolem rtů...
Nemají se prát o houpačku, hádat se, ubližovat si...poslouchat napoprvé, ne napodesáté...uklízet si po sobě svršky, spodky...
Už nevím, jestli mu to odkývaly, ale rozhodně si oddechly, když dostaly pytlík s odměnou...
Zážitky na celý život:) krásné těšení na Ježíška přeji. Eva
OdpovědětVymazatDěkuji Evi, vám také krásné svátky:)
OdpovědětVymazat