ZAMILOVANÍ...

Občas se mě někdo zeptá, jestli vnímám narození syna jinak, než u holek...

Přijde mi to stejné, do všech dětí jsem se zamilovala ihned a nebojovala ani tak s odlišnými prožitky ohledně dětí jako spíš sama se sebou, ovlivněnou hormony, únavou a pocity občasné ztracenosti...

...miminkovský počátek je prostě stejný kolotoč ať jde o kluka nebo holku...

...jsem v setrvačnosti a reaguju na denní a noční rytmy, kterým se snažím přizpůsobit...

Holky jsou dvě a tak vzaly Davida ve vnímané přesilovce ukázkově a s nadhledem...

Bára by ho pořád ukazovala, chovala, hladila a vadí jí, jen když jí křikem přerušuje pohádky...

Lucka kojí a přebaluje své panenky, svou malou kolíbku vsunula pod tu Davidovu, občas ji spatřím s panenčiným plastovým dudlíkem v puse a nedávno seděla v dětském vajíčku do auta...když David pláče, sedí opodál a se zájmem ho pozoruje...vnímám, že se učí být trpělivější, když něco hned nemůžu podat a když s ní o tom mluvím, docela to i chápe a přijímá...

Petr zvládá na jedničku holky a má svůj systém, který zafunguje kdykoli můj selže...

Já někdy naopak nezvládám vůbec a na noční směny si snad nezvyknu nikdy...

Ale pomalu si to sedá a snad se i ta energie dokáže rozprostřít na několik dalších týdnů a měsíců snahy obstát i se třetím potomkem...