ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {33. TÝDEN}...

Jen, co na začátku července elegantně zabalím na plánovaný čtrnáctidenní pobyt na Šumavu, hned zase věci vybalím do skříněk...Bára chytá neštovice...v období největší „drbivosti“ tu s námi naštěstí pobývá babička...pak odjede a my se z té izolovanosti začínáme drbat taky...za další dny chytáme všichni ponorku...holky se perou, mě panicky dochází, že mám deset kilo nahoře a za pár týdnů rodím, když se utrhnu od dětské pozornosti, čtu Gottland, výchovnou Nevýchovu, Všichni žijeme v blázinci psychiatra Radkina Honzáka, Hypnoporod a ocitám se v ještě větší depce...

...když se další týden Bára zastrupatí, jedu na neurologii pro doporučení na rehabilitace, na které mám čas se vmáčknout díky Petrovu pracovnímu volnu...Petr si blokuje krční páteř, když Báře aktivně předvádí, jak se dělá kotoul vzad...zahání to růžovým brufenem (lehce mu závidím, že to má čím rozehnat...)...o pár hodin později přijede ze squashe s naraženým žebrem...vypadá to, že se tu cíleně devastujeme...a to nás ještě čeká druhá, obávanější, neštovicová vlna...

...hrajeme si na psychicky odolné rodiče a hrotíme situace dál, když Petr nachystá Lucčiny dudlíky pro dudlíkovou vílu (Lucka ví, o co jde, protože Pepě vzala zoubková víla zoubek)...podstrčíme místo šestice posbíraných dudlíků čokoládové mince a bonbóny...Lucce září zrak...o pár hodin později nemůže odpoledne bez šidítka spát...a tak nespí...celé odpoledne je mimo z nevyspání a večer nám oznamuje, že víla vzala dudlíky a že spát opět nebude...usíná o půl desáté se mnou v posteli...a já se ráno probouzím se zablokovanou krční páteří...další dny probíhají podobně nespavě až na to, že to L. koření amokovými záchvaty naštvanosti...

...a David? Ten se nejspíš z těch vysilujících momentů a mé neurózy taky v břiše osype...na Ebay jsem mu pořídila několik šátků/bryndáků s krásnými motivy (pro vyhledání stačí zadat „baby kids burp feeding bibs saliva towel bandana“)