4HOME – {TERASA}...

Realizace terasy a hlavně schodů z balkonu se stala skutečností...pravda, když dojel taťka, že za týden bude hotovo, těžko se mi tomu věřilo, ale zase mě přesvědčil o tom, že je kouzelník...z původního záměru osadit terasu dřevem sešlo, abychom se nebáli na ni postavit otevřené přenosné ohniště, bazének s vodou, neměli o ni strach, když budeme brousit, opalovat, natírat...pro cihly znonivky jsme si dojeli do cihelny do Šitbořic, jsou vysoce pálené, vhodné na místa, kde musí odolávat erozi, změnám počasí a teplot...tak pevně věříme, že nás bez úhony přežijí...hlavně mají rustikální neumělý povrch, ne jako pravidelnější betonové dlažby, kde jsem si mezi stovkou provedení nemohla vybrat...

1.den...

Počasí nám přeje, zatím žádné brněnské tropy, ale příjemných 20...Petr nanáší přes dům kýble jemného štěrku, holky ho nekontrolovatelně metají do stran, taťka kutá původní odvodňovací kanálek a já vařím a peču pro ty všechny brigádníky...

2.den...

Petr má nekončící prudkou sezónu v práci, taťku bolí zápěstí po přenosu těžkých cihel, holky dál pomáhají, seč jim síly stačí, a já běžím do lékárny pro obinadlo a postkytuju Veral gel...a další buchtu na plech...

3.den...

Cihly jsou na místě, dorovnávají se kraje, nerovnosti, ryje se díra pro odvodňovací trubku...taťkovi se blokují záda, když se po ránu „nahoře bez“ zapotí a ofoukne...poskytuju proviant v podobě spousty krabic vychlazeného pomerančového džusu, který ho, prý, vždycky (ne)bezpečně „nakopne“...

4.den...

Mohutně vyrušujeme náš, jinak vcelku mírumilovný, vnitroblok, když taťka svařuje díly na schodiště...v pauzách mezi vyvařováním a usměrňováním dětí odbíhám v Lucčiné spací pauze natírat nosníky a nařezané dřevěné části na schodnice a zábradlí...poté hodinu obvolávám stavebniny, abych zjistila, kde koupíme několik kousků odvodňovacích betonových kanálků...Hornbach i Bauhaus Brno tou dobou vykoupeni...cítím se vyždímaná jako těhule v šestém měsíci...

 

5.den...

Očekávám další blokádu zad či jiných částí těla, ale taťka (i já) zatím držíme pohromadě...stavbyvedoucí dokončuje odvodňovací kanálek, aby se potkal s drzou krysou, která se v krátkém momentu jeho zahradní nepřítomnosti vylezla vyvalit do trávy a pak div neprskala, když si ji dovolil vyrušit...schodiště připevněné, zábradlí též, klouzačka klouže, klaksony troubí...

 

6.den...

Poslední dodělávky zahrnují velkou magnetickou tabuli, co natřená tabulovkou, čeká už rok, až ji někdo pověsí a namaluje na ní první princeznu...mírně se ochladilo, ale to nás rozhodně neodradí od společného vítězného fota...

Další dny Petr vysypává jemný písek do spár, rovná terén a zasévá fotbalový trávník, přesouvá nezbytné harampádí pod schody, vyměňuje staré plexi výplně balkonů dole i v patře za dřevěné laťky, jako na novém schodišti, natírá prorezavělé kovové části...výsledný rustikální efekt je přesně podle našich představ...i když mi v hlavě stále rezonuje Petrova otázka o měsíce zpátky: „A prosim tě co se ti na té naší šedé, betonové, mechem zarostlé zámkovce nelíbí?!“