PRAHA S MAMKOU...

Kdybych se doma neloučila s dvěmi cácorami a v břiše mě občas nekopnul náš fotbalista, připadala bych si s báglem na hlaváku málem jako studentka...místenku jsem na páteční trasu Brno – Praha sebevědomě a (nevědomě) neměla, ale místo se nakonec i přes ten přetlak našlo, a tak jsem si mohla Marianne bydlení v klidu a důstojně číst na sedačce...po odsunu baťohů do podkrovního pokoje, co mi od svého bráchy domluvila kamarádka (díky, díky, díky!), jsme vyrazily do víru Prahy...na smíchovském nábřeží s výhledem na Vyšehrad jsme povečeřely v rámci River Food Festivalu a nemohly se odtrhnout od výborného vína z vinařství Vajbar a poctivých koláčů z pekařství Kabát, které jsme si odnesly na snídani...

Sobotu jsme strávili na Mint Marketu v Holešovicíh a pak dost času na Mini festivalu, kterého jakoby stále nebylo dost! Když se v podvečer rozpršelo, schovaly jsme se s mamčinou kamarádkou a „tetou“ mého panelákového dětství na Chodově do útulného stylového If Café...pak jsme jen přeběhly do Studia Dva na představení Hello, Dolly!...asi dvě minuty před začátkem, zdrželo nás KFC a potřeba si do divadla v igelitce odnést kuřecí twister, abychom si o přestávce mohly doplnit energii, ztracenou z přemíry dojmů...

V neděli jsme si vystály frontu do areálu Pražského hradu, kde vstupy nově kontrolují vojáci a rámy a kde jsme se snažily uhýbat všudypřítomným japonským fotoaparátům...ale ty výhledy na červené střechy, modré nebe a řeku pod námi se nikdy neomrzí...na Kampě jsme ve stínu poobědvaly a na kafe zašly pro jistotu do blízkého McDonaldu, kde jsme si užívaly o něco víc „normálnější“ cenu u vodní fontány v klidném vnitrobloku...

Nohy a záda hlásily, že toho mají po dvou dnech dost...hlava by pokračovala v rekreaci, kde nemusím oblékat, krmit ani bavit děti, řešit drobné i větší zapeklitosti pohybu v Praze, bát se, aby mi děti nezahučely pod metro, aby mi neofoukly v průvanu, aby nekňouraly víc, než je únosné, aby....Aby se to stalo pravidlem...ta Praha...jakákoli „bez dětí“ akce...jednou za čas...je to potřeba...přeju si...