BÁRISMY {16}...

♥ Petr před služební cestou do Francie: „Baru, já pojedu zítra na dlouho hodně daleko...“ Bára: „A jak daleko?“ Petr: „No do hodně velké dálky...“ Bára: „Aha...“ Petr: „Za devatero horami a devatero řekami...“ Bára: „Jo ahááá, tak to už vím...“

♥ „Mami, já už jsem dospělá...“

♥ „Já jsem první“...nejčastější věta v posledních týdnech...závodí vždycky, všude a o všechno...když prohraje, je zbořena...

♥ „Mami, mě bolí bříško, ruka, noha, tady mě svědí, tady mě pálí, tady to smrdí....to je smrádek...“

♥ „Mami, ta Lucka ti rozcuchala tak vlasy, že už nejsi princezna...“ „Baru, ale já nikdy nevypadám jako princezna...“ „Mami ale jsi holka a každá holka je princezna...“

♥ Voláme babičce přes skype a dlouho to nezvedá. Když zavolá za pár minut zpátky, prohlašuje Bára: „Jé babička se probrala...“

♥ „Tati a jak si potkal mamku?“ „No my jsme se potkali v Brně, líbila se mi, tak jsme spolu začali chodit...“ Bára: „Lucka se mi taky líbí, kdy jsem se s ní potkala já?“

♥ Vracím se o půl deváté večer z jógy a vcházím ještě k polouspaným dětem...že prý musím...že pro mě má B. překvapení...posadí se a poprvé nechybuje ve výslovnosti „r“...“Mami...strrrromek...stromek...stromek...“ Tomu říkám štěstí...obyčejné „er“...už je tak velká...