LUCKA 2 ROKY...

Naše extrémové období stále trvá, „SAMA SAMA“ se prohloubilo a rozdíl je jen v tom, že opravdu spoustu věcí SAMA už zvládne...takže se posouvá dál a ve dvou letech by si nejradši SAMA ohřála na plynu jídlo v hrnci nebo si z krabice SAMA nalila džus...pokud jí není dovoleno, urputně brečí...

Velkou změnou je, že už nevyslovuje poslední slabiky slov, ale vytváří celá slovní spojení a skloňuje!!! Když už, tak už... rovnou, žádné zdržování, to ona nemá v povaze...

Nemá ráda zimu, hlavně vítr z hor...pak nechce ani sáňkovat, bobovat, chodit...

Naopak miluje vodu a vleze klidně i do studené...míčky by mohla házet do vody celou věčnost...

Panenky stále vedou prim, podvádí je akorát s dřevěným mravencem a plyšovými psy, kterým říká do jednoho „Ártíku“...

S dudlíkem stále usíná,  takže pokračujeme a naprosto netuším, do kdy to tak může trvat, než jí začne překážet...

Uspávání se lehce zdramatizovalo...Lucka se každý večer uloží vedle Báry do její postele, vezme s sebou kupu plyšáků, panenek, led světýlko a dvě svoje deky a omotává si Bářiné vlasy kolem prstu, dokud neusne...když odejdeme, je naprosto běžné, že si dojde pro další dávku plyše a nutných potřeb, hraje si s hracím strojkem, zpívá, dupe...zatímco Bára už je dávno v říši snů...

Nočník se jí nezdá jako dobrý nápad...poslední dobou mě při pokynu „jde se na nočník“ naprosto ignoruje a když se jí snažím nasměrovat, hlasitě protestuje...tady fakt tápu, asi jsem byla na Báru důslednější a nenechala si klást odpor...

Je schopná sníst na posezení i tři vajíčka na tvrdo!

Krtek nade vše...

Hra na schovávanou, bafání, strašení a „pikám“ nad Krtka...

Sestra Bára nad Krtka i nad pikání...říká jí teď něžně Baruška...než se na ni naštve...

Tvrdohlavá, urputná, motoricky neohrožená, nebojácná, mazlivá, vnímavá, prostě svá...