KULTURNÍME SE {ČECHOVY TAJEMNÉ VÁNOCE NA ŠPILBERKU}...

A co když každý z nás je postavou ve své vlastní knížce

a stejně jako při čtení

nevíme, co se stane

na další stránce?“

Ilustrace Pavla Čecha jsou pro mě jako sen...jemné prolínání barev, detaily na každém milimetru plátna, nostalgie, zastřenost tam, kde je potřeba, obrovská fantazie...nedovedu si představit lepší adventní výstavu pro děti, než s jeho kresbami...sníh na obrazech totiž vypadá jako opravdový...a jeho barevná paleta mi připomněla milovaného Jiřího Trnku...

Jedno sobotní dopoledne...interaktivní výstava pro děti... na tom nejhezčím hradu nad Brnem...vydupaná linecká kolečka si holky musí dožvýkat před vstupem...tak praví nepříjemná paní u vstupu a Petr přitakává, že je blbý nápad kupovat dětem potravu před výstavou...už mi fakt zakrňuje mozek...první místnost nás s Luckou uvádí do dění...Bára se zasekává v chodbě, že dál nejde...nemá ráda překvápka v davech...z druhé místnosti se vracím a lákám faktem, že je tam dřevěné městečko na hraní...Bára přestává trucovat a jde si skládat vlastní vesnici...já šeptám Petrovi, jestli by si nepořídil lepší pilku a pár (asi 100) domků nám nevyřezal...nezdá se, že by sdílel moje nadšení...ve třetí místnosti se proplétáme mezi kartónovou obrazovou reprodukcí s poschovávanými krabičkami s razítky...Lucka je všechny nalézá... i ty, co tam nejsou...já ve chvilkách, kdy nenaháním děti, odbíhám k obrazům a kochám se...Petr v poslední místnosti hlídá holky u dílen s Čechovými obrázky na vymalování...Lucka se učí zacházet s nůžkami...rovnou naostro...Petr mě, vpitou obličejem do obrazů, po chvíli odvolává, že Lucčin pokus o ustřihnutí svého prstu nedá...a tak držím papír před Střihorukým Edvardem pro změnu já a otec rodiny si obíhá výstavu...venku si opékáme špekáčky...fascinovaně si nás fotí japonská rodinka...pomalu si na to zvykáme, před třemi lety zaujala japonskou skupinku naše extra zkudrnatělá Bára...Lucka tančí na koledy...vypadá jako příšerka z Teletubbies...Bára Petrovi ochotně pomáhá s Kofolou...poprvé ochutnává i Lucka...jo bublinky jsou bublinky....umaštění, zkulturnění kulturou a posilnění kofeinem vyrážíme parkem dolů k autu...Bára si nemůže pomoct a zase cosi sbírá...doma se vysype z jejích kapes asi dvacet kaštanů...bioložka jedna...