BÁRA 4 ROKY...

Připadá mi jako včera, když jí byly tři roky, ale nejspíš to už nějaký pátek bude...

Povahové rysy se prohloubily, žádná výraznější změna, zdá se, nenastala...vlastně mi připadá, že tak ve třech a půl letech sundala princeznovské šaty a korunky a to je vše...na pohádky kouká dál, vede Sněhurka a sedm trpaslíků, taky objevila Déčko a fakt, že každý víkend běží pohádky už od rána...miluje malování, hlavně vodovkama, lepení, vybarvování a u všeho dokáže dost dlouho vydržet...

Stále je jí nejlíp venku, když může sbírat listy, ořechy, klacky a šneky...když ji vedu ze školky, její nejsilnější pocity z prožitého dne bývají znát z vět typu: “Pančitelka mi zase sebrala ty ozechy...pančitelka mi vyhodila ty květiny...“vysvětlení, že tyhle přírodniny jsou ve skříňkách asi zakázané obešla tím, že všechny biologické nálezy ukládá do kapes...a já je pak nechtěně peru...

Učitelka mi jednoho dne povídá, že B. neumí ve čtyřech letech počítat...a to se jako má v tomhle věku? No některé děti už třeba rozeznají pět kaštanů od tří...aha...s mým provinilým pocitem trénujeme hned za deset minut venku po cestě domů...a Baru, kolik vidíš před námi holubů?? A Baru, spočítáš mi ty kuličky támhle na hřišti?? Ví akorát, že nohy a ruce má dvě...aspoň něco...zbytek je nejasně v mlze a ztracen v číslicích...

Ve školce od září spí a vyzvedáváme ji s L. až po třetí hodině...když protestuje, je to spíš jen pokus bez doprovodného pláče a škemrání...toho si u ní považuju, zatne zuby, smíří se s vysvětlenou situací a koná...díky...moc...

Je umanutá, zásadová a soutěživá...ta soutěživost s Luckou o to, kdo bude dřív v pyžamu nebo ráno v civilu mi až tolik nevadí, horší je to s tou umanutostí...vanu chystá zásadně ona, když třeba jen omylem v koupelně rozsvítím dřív, hned mi to dá pocítit, stejně jako, když někde dřív otevřu dveře, když ji dám jahodový prášek do mléka, když ji nakrájím jablko a ona ho touží křoupat zrovna celé, když jí jídlo nachystám do jiné misky, než má zrovna náladu, když jí podám příbor a ona si chce sama vybrat...stejně vztekle dokáže působit, když se obouvá do nerozvázaných bot nebo svléká z bundy, která je ještě zazipnutá nebo obě činnosti dělat nechce a nutí do toho mě svým kňouráním...já pak kňourám nazpátek, že tyhle činnosti už umí a že to musí zvládnout sama...takže jsou dny, kdy kňouráme obě zaráz a napřeskáčku a tak dlouho, dokud jedna neodpadne stresem, že už dál nemůže...většinou já...

...je to asi tím, že se cítí nade vše dobře v uzavřených cyklech, jak mě jednou poučil Petr...nechtěj po ní následnou činnost, když ještě nedokončila tu první, bude naštvaná, vzteklá a ztracená...jenže já jsem žena, umím dělat víc věcí najednou...jsem prostě mužem vyvedena z přesvědčení, že děti ženského rodu multičinnost ovládají...

Začíná si sama hrát i s předstíraným dialogem...panenky odevzdaně odevzdala Lucce, takže fiktivně konverzuje s plyšáky a za ně i odpovídá...na pohádky si je vyskládá do řady vedle sebe na gauč, kam se už nikdo jiný nevejde, takže někdy nedělám celé dny nic jiného, než že hrstě plyšáků vynáším do patra do pokojíku, abych vyčistila prostor...a druhý den zas...a zas...a zas...

Ráda se mnou vaří, peče a vybaluje nákupy...

V neznámém kolektivu je opatrná, nedůvěřivá, pozoruje, drží se blízko, nevybočuje, nemluví...

Z jídla vede zmrzlina, maso s uho a rýží, jablka, hrušky, jahody a cokoli, co se dá ozobávat z lesních keříků a stromů, papriky, okurky, hlavně ty kyselé, dortíky, co si sama upeče...lízátka...ty povoluju jen v autě při pocitech na zvracení...které má skoro furt...

Zubařka mi oznámila, že Bára nemá jedničku nahoře zpigmentovanou, ale mrtvou...zdá se, že říjnový pád v Boskovicích na kočičí hlavy s absencí předsunutých záchraných končetin způsobil naražení dásně a nezvratný úhyn zubu...teď čekáme, až se vytvoří váček, zub se rozkývá ještě víc, nastoupí bolest při jídle a budou ho moci vytrhnout...prý mají pak k dispozici případně i rajský plyn...chjo...

K sestře se chová podle nálady...někdy má pocit, že ji musí terorizovat, ale řekla bych, že cítí, kdy už je to moc...často vnímám, že je skoro v právu, protože L. má taky své...Bára je prostě taktní taktizátor a nade všechno ji bere jako fakt, který je tu s námi...naprosto si u ní cením toho, že i když jí L. někdy nechce pustit za mnou ani na klín ke čtení knížky, B. nám to nikdy nevrátí tím, že se uzavře a bere si to osobně...nebo když už, tak jen na chvíli...i když co my víme...chci si to myslet...jednou mi to třeba poví...