Babí léto trvalo letos krásně dlouho, až mě ta rychlost, s jakou jsem pak při náhlém zvratu teplot hledala šály, čepice a klobouky překvapila...v pomalu zimním rytmu jsem pokračovala i v Ikee, kde jsem si už na konci října koupila vánoční balící papír...ten nejjednodušší hnědý, který vypadá jako pečíčí papír a jde k němu naprosto jakákoli stuha...letos budu totiž zabalené dárky ještě cejchovat razítkem, tak aby se to „netřískalo“...protože moje ptačí období nějak nechce skončit, další z balících papírů jsem vložila pod sklo do rámů...Lucka v jeden nestřežený moment odněkud aktivně vyhrábla dřevěná vyřezávaná zvířata z velikonočních trhů v Kašperkách...co je potřeba mít ještě na podzimní poličce se naučila po mém vzoru velmi rychle...vaříme dýňové polévky, pečeme cuketové makovce, strouháme jablka na štrůdly, balíme se do dek (hlavně já), vyrábíme anděly z plsti a korálkové hvězdy, navlékáme láhve do svetrů, pálíme první svíčky a zásobuju se oleji do aromalampy, schválně venku šoupeme nohama v listí...těším se po té dvouměsíční antibiotické kúře na svařák...
Poslední dobou...
jsem se dívala: pravidelně na Herbář a když mám ještě větší chuť si zvednout hladinu inspirace, nálady a nostalgie pouštím si i staré díly...proč neběží každý (tý)den po celý rok??
…………………………………………………
jsem ochutnala: olivovou pomazánku se sušenými rajčaty u známých...namáčela jsem si cibulovou bagetu z Kauflandu přímo do misky bez nějakého složitého mazání
…………………………………………………
poslouchám: pustila jsem si nostalgicky Jarka Nohavicu...musím na koncert...předsevzetí? tohle bych mohla snad do pěti let zvládnout
…………………………………………………
mi chybí: mám divný pocit, že jsem proti všemu a všem ve všem pozadu...mám touhu stíhat asi tak desetkrát víc věcí, než právě stíhám...víc fotit, vyrábět, psát..hned v zápětí přichází pocit, že toho stíhám tak akorát, jak se se dvěmi dětmi dá...hned potom, co si to oznámím, se vkrade otázka, jestli se mi náhodou nevybíjí baterky rychleji než dřív...než třeba v létě...že by mě poháněl solární kolektor? Asi bych se měla uklidnit, chvilku setrvat ve stínu, přestat si cokoli oznamovat...takže temně čekám...a čekám...až mě osvítí...asi si letos rozsvítím vánoční světýlka dřív...mám trochu marnost asi...
…………………………………………………
čtu: Skvělá budoucnost od Catherine Cusset, To prší moře od Radky Třeštíkové
…………………………………………………
nemám ráda: když mám hlavu naplněnou tisícem nápadů, tunou inspirace, hromadou realizačních plánů, těkavými drobnostmi a když na jejich uskutečnění mám hrozně velkou chuť, ale chybí mi čas a ty baterky...
…………………………………………………
mám ráda: Bára nedávno vzala Lucky oblíbenou knížku, sedly obě na náš džínový obr vak, ušitý pro Petra k loňským Vánocům, a B., jakožto plnohodnotná náhradnice mojí maličkosti, začala L. číst...po svém...a ukazovat obrázky...po svém...L. ta obměna osoby naprosto uchvátila...chvilkový pohled na naprosté souznění těch dvou nás s Petrem dojal asi oba...
jsem se dívala: pravidelně na Herbář a když mám ještě větší chuť si zvednout hladinu inspirace, nálady a nostalgie pouštím si i staré díly...proč neběží každý (tý)den po celý rok??
…………………………………………………
jsem ochutnala: olivovou pomazánku se sušenými rajčaty u známých...namáčela jsem si cibulovou bagetu z Kauflandu přímo do misky bez nějakého složitého mazání
…………………………………………………
poslouchám: pustila jsem si nostalgicky Jarka Nohavicu...musím na koncert...předsevzetí? tohle bych mohla snad do pěti let zvládnout
…………………………………………………
mi chybí: mám divný pocit, že jsem proti všemu a všem ve všem pozadu...mám touhu stíhat asi tak desetkrát víc věcí, než právě stíhám...víc fotit, vyrábět, psát..hned v zápětí přichází pocit, že toho stíhám tak akorát, jak se se dvěmi dětmi dá...hned potom, co si to oznámím, se vkrade otázka, jestli se mi náhodou nevybíjí baterky rychleji než dřív...než třeba v létě...že by mě poháněl solární kolektor? Asi bych se měla uklidnit, chvilku setrvat ve stínu, přestat si cokoli oznamovat...takže temně čekám...a čekám...až mě osvítí...asi si letos rozsvítím vánoční světýlka dřív...mám trochu marnost asi...
…………………………………………………
čtu: Skvělá budoucnost od Catherine Cusset, To prší moře od Radky Třeštíkové
…………………………………………………
nemám ráda: když mám hlavu naplněnou tisícem nápadů, tunou inspirace, hromadou realizačních plánů, těkavými drobnostmi a když na jejich uskutečnění mám hrozně velkou chuť, ale chybí mi čas a ty baterky...
…………………………………………………
mám ráda: Bára nedávno vzala Lucky oblíbenou knížku, sedly obě na náš džínový obr vak, ušitý pro Petra k loňským Vánocům, a B., jakožto plnohodnotná náhradnice mojí maličkosti, začala L. číst...po svém...a ukazovat obrázky...po svém...L. ta obměna osoby naprosto uchvátila...chvilkový pohled na naprosté souznění těch dvou nás s Petrem dojal asi oba...
Žádné komentáře:
Okomentovat