FITMAMI POBYT V UNČÍNĚ...

V Unčíně na Vysočině jsem s dětmi strávila krásné tři dny...o odpočinku nelze mluvit, kromě nás si fitmami víkend užívalo dalších deset maminek s dětmi ve věkovém rozmezí od 10 měsíců do 5 let a dva tatínci, kteří pobyt pojali jako částečně rodinný a nenásilně přerušovali dámskou vlnu...zabrali jsme celý penzion a bylo to slyšet... každému jeho vlastní potomstvo dávalo zabrat v jinou dobu, jindy se děti domluvily a řvaly na celý kraj Vysočina sborově...prostě není nad to zjistit, že děti, o nichž není vědět, neexistují...

Zvládly jsme odcvičit 4 hodinovky, výlet na rozhlednu Karasín a na zříceninu Zubštejn, užily jsme si dva večery s vínem, pivem a Aperolem poté, co děti usnuly...rozchod do postelí následoval u každého jinak, donutily nás všudypřítomné chůvičky, ve kterých to začlo podivně brečet...Bára se stihla zranit pádem na kolena, přišla mi to sdělit až za hodinu...že ji ty krvácející kolínka prý bolí a to jsme ještě nedesinfikovali, pak nás bylo teprve slyšet do Brna! Zatěžko ji bylo i oblékání pyžamkových kalhot, venku mezi smečkou dětí se proměnila v nadopovanou neřízenou střelu...

Cesta zpátky domů byla snad ještě výživnější, první část blinkala v autě do sáčku (převážně broskvový džus, který před jízdou vypila)...na kratší zastávce se k zřícenině doslova projedla ostružinami, aby je následně zase vrátila do matičky země při druhé nucené zastávce u krajnice...Lucka se nenechala zahanbit, sváděla ukrutné boje o svojí motorku, ale naštěstí jsem ji dovezla bez úhony, jen unavenou a s nudlí u nosu...

Tatínek se po návratu podivoval, co jsem tam s nimi prováděla...když byl s Bárou na Apaluše on, vrátil ji v naprostém pořádku, jen ve stejném oblečení, v jakém odjela a obohacenou o chuťovou informaci jménem kofola...no, holt každý má slabiny jinde, že?