PROMĚNA PRO MĚ (N) – {DĚTSKÁ KUCHYŇKA}...

Koupelnovou skříňku na „předělbu“ na dětskou kuchyňku mi skladovala mamka od jara ve svém šumavském sklepě...a já jsem se těšila, až se nám ji konečně podaří nacpat do auta a odvezeme si ji. (Petr se těšil už míň...nejspíš vůbec...) Byly jsme s holkama ale v přesile, taky jim svítily oči už při pouhé větě „z tohohle bude jednou kuchyňka“. Jednoho volného dopoledne, kdy byla B. ve školce, jsme jeli do truhlárny pro pracovní desku a do Hornbachu pro zadní část (v truhlárně sice běhali jako pominutí, aby nám z odřezků našli a poskytli rozměrově a barevně odpovídající kus, ale i když byli jistojistě dojatí, že to chceme na kuchyňku pro děti, nepodařilo se)

Doma se tvořilo celý den, holky u toho asistovaly tím nejakčnějším, nejoddanějším a nejnemožnějším způsobem, takže jsem je stále odháněla, snažila se jim poutavost vrtačky nesmyslně nahradit barevností knížek a utěšovala Lucčin zoufalý pláč proč-mi-proboha-nenecháš-ty-šroubečky-na-hraní.

Skříňku Petr rozdělil policemi na 4 oddíly, polepila jsem je samolepící fólií, smaltová hlubší miska posloužila na dřez, stará polička je od bráchy, jen jsem ji přetřela na bílo, kovová tyč s háčky je z Ikey, plotýnka je ze samolepící fólie, úchytky jsme vyměnili za něco víc chic, poutka k utěrkám jsem ručně přišila, stejně jako zástěrku ze šortek, medvídek, kterému říkáme Lucka, se tam nějak přirozeně usídlil a nikdo ho nevyhazuje, pro porcelánovou baterii jsem si dojela k jedomu pánovi z Brna...

Kuchyňka vypadá, jako bychom ji koupili dohromady s naší velkou kuchyní, taky má plaňková dvířka...

Našla jsem se v tom...můžu se živit realizací dětských kuchyněk z vyhozených skříněk??