ADRŠPACH PODRUHÉ...

V tomhle koutě naší domoviny jsme pár dní strávili už před dvěma lety... tenkrát jsem čekala Lucku, byl teplý srpen, doznívaly nevolnosti a pro změnu je vystřídala nová vlna mé alergie....

...letos jsme se sem vydali na tradiční jarní pobyt se stejně velkou skupinou jako vloni na Vysočinu. Bydleli jsme elegantně v zámečku Bischofstein ...přes dvůr, sevřený zídkami, jsme chodili na snídaně a večeře do zdejší restaurace s dětským koutkem, venku obrovské hřiště, chlazené pivo k dispozici po celý den a neskutečně příjemná obsluha...pokoje velké akorát a hlavně jsme se sem v tak velké partě pohodlně vlezli...čarodějnice byla taky kde spálit a rovněž nabrané kalorie z těch lahůdek...chodily jsme ve skalách celé tři dny, v Adršpašských se dostali bez front dokonce i na lodičky, protože jsme si přivstali, předběhli davy Poláků a ukázněně dojeli na otvíračku...do Teplických jsme došli po svých přes pole, louky kolem divokých koní a na Ostaši zakončovali posledním obědem a zmrzlinami u stánku...

Bára to „uchodila“ až na nějaké sklíčené momenty, že ji snad po těch kilometrech bolí nožičky nebo co....když už nepomáhaly ani úplatky v podobě lízátek, tak jsme nesli s Petrem nosičky oba...já naštěstí vyfasovala Lucku...zjistili jsme, že patří mezi deset procent nejlehčích dětí...Bára naopak mezi deset nejtěžších...nohy pálily, záda protestovala, ale nejsme na tom zřejmě ještě tak zle a své potomky odnesem, kam je potřeba...i sami sebe...