Z BAZARU {BRÝLE}...

Mám slabost pro brýle...kromě toho pro zmrzlinu, čokoládu, moje děti, mého muže, slevy, bazary, blešáky, oprýskaný nábytek, „domácí zahnízďování“...hmmmm, mám hodně slabostí, zdá se...všechno začalo mojí pubertální krátkozrakostí a mžouravostí do dálky...moje první brýle byly nenápadně oválné s lehkou ozdobou na nosníku...od té doby uplynulo mnoho let a od nenápadnosti jsem se přesunula k extravagantním kouskům co do barevnosti a tvaru...protože mě to začalo bavit a nevěděla jsem, kam se po gymplu vrtnout, zkusila jsem svoji zálibu ve střídání obrouček profesionalizovat na brněnské optometrii...dodnes nevím, jak jsem udělala přijímačky z hrůzného tria chemie/fyzika/biologie, ale asi bylo mým osudem se z Šumavských lesů  přesunout do Brněnských luhů a hájů...v optice jsem vydržela po škole pracovat jen necelé dva roky a lidem pomáhala rozsvítit obličej spoustou originálních obrub, pak jsem ale zdrhla neopticky, ale prozíravě, brigádničit do Kanady, abych se vrátila na místo, kde jsem o dost víc uplatnila milovanou angličtinu...

...brýlí se mi nastřádalo za ty roky hodně, ale teď se mi nejlíp nosí plastové obroučky, které jakž takž odolávají dětským (ne)čekaným výpadům a nenechavým rukám...

...černo-hnědé obroučky jsem koupila za 60 Korun na tradičním bazárku v Husitském kostele asi pět minut od domu a ty úplně nejnovější na burze u Letovického zámku...usmlouvala jsem je za 150 Korun, i když byly úplně nové a věřím, že stejné nikde nepotkám...a když jo, zajdu s nimi na kafe...

...pokaždé si říkám, že už jsou to ty poslední...ale je to blbost, mám pro ně přece slabost...

...jo a ten Malý princ, na kterém moje plastovky fotím, je taky z bazaru...pán mi dal knížku za stejnou cenu, za jakou se prodávala v roce 1989...22 Kčs...tohle prostě miluju...