NAROZENINOVÝ OŘECHOVÝ DORT S BURÁKOVÝM MÁSLEM A ČOKOLÁDOVÝM KRÉMEM (A INDIÁNEM)...

Při uklízení spížky jsem zjistila, že mám v zásobě docela dost burákového másla, a tak se mi tím zlehčil výběr dortu k Lucčiným narozeninám. Recept je odsud a celá výroba dortu mi přišla podezřele jednoduchá. Do těsta jsem přidala jen mleté vlašské ořechy a pekla z větší dávky.

A proč indiánský?...chodíme s Luckou už několik měsíců na cvičeníčko do Židenické herny a vítáme a loučíme se písničkou „Indi indi indi indi indiáni jdou...halí...haló...a my se my se my se my se...nebojíme se...halí...haló...a nebojíme se...šel první, šel druhý, šel třetí indián...šel čtvrtý, šel pátý, šel šestý indián...šel sedmý, šel osmý, šel devátý indián...šel ten poslední nejmenší....uaáááá uaáááá, uaáááá....a Lucka ji miluje...tak proto...

Narozeninový ořechový dort s burákovým máslem a čokoládovým krémem

Těsto:
3/4 hrnku řepkového oleje
3/4 hrnku jemného burákového másla
3/4 hrnku cukru krupice
3/4 hrnku hnědého cukru
5 vajec
1,5 lžičky vanilkového extraktu
3 hrnky hladké mouky
1 hrnek mletých vlašských ořechů
3 lžičky prášku do pečiva
1,5 lžičky sody
špetka soli
1,5 hrnku mléka


Krém:
250 g másla
65g kakaa
1,5 lžičky vanilkového extraktu
Špetka soli
550g cukru moučky
2 - 3 lžíce mléka


Postup:
V míse smíchejte olej, burákové máslo a cukry, přidejte po jednom vejce a dobře spojte. Vmíchejte vanilkový extrakt a promíchanou směs mouky, sody, kypřícího prášku a soli. Vlijte mléko a znovu spojte do jednolitého těsta. Rozdělte do dvou dortových forem vymazaných máslem a vysypaných moukou a pečte cca 40 minut při 180 stupních nebo dokud je vytažená špejle suchá. Na náplň a polevu smíchejte máslo s kakaem, vanilkou a solí. Přidejte mléko a cukr moučku podle toho, jakou konzistenci chcete na polevu. Korpusy rozřízněte tak, aby jste získali čtyři patra a polevu rozetřete na jednotlivé placky a boky. Dejte vychladit a dozdobte podle potřeby a nálady:)

Pořádala jsem tradičně oslavu v dětské kavárně, u zimních dětí to asi nejde jinak než uvnitř...nálada byla indiánská už několik týdnů před setkáním, které jsme nakonec museli přeložit o týden kvůli zánětu středního ucha...krásně jsem se inspirovala vším možným a pak vše „zakolážovala“...

...byl to frkot a fofr jako vždycky, probíhaly klasické potyčky o hračky a zavírání do skříněk, kde šlo už o prsty, ale i ty zůstaly celé...jednou jsem se přistihla, že jsem Báru a Kubu neviděla už dobrých deset minut a naskočila mi husí kůže, jestli nezmizeli někde na záchodky a nevymotávají třeba záchodový papír nebo nešťourají štětkou do mísy (což je ale v poslední době spíš Lucčina práce)...byli schovaní ve skříňce, namačkaní vedle sebe a pravděpodobně vůbec netrpěli klaustrofobií jako já...

...každý dostal domů kousek dortu, protože ač se snažíme, nikdy ho nezvládneme sníst najednou...tatínci doma určitě uvítali...pokusila jsem se taky o svoje první karamely, se kterými mi pomáhala Bára oblečená ve sněhurkovských šatech...nejlíp jí šlo vybírání drobečků, které byly po naší „akci“ naprosto všude...