PROMĚNA PRO MĚ (N) – {TABULOVÁ OSMISMĚRKA}...

Je to asi půl roku, co jsem v bazaru kupovala na nějaký svůj „projekt“ rám a protože jsem sběratel sběratelská, odnesla jsem si tenkrát hned tři. Úplně náhodou (jako skoro vždycky) jsem našla zábavnou osmisměrku na tomhle blogu a do třech týdnů bylo vše hotové.

Sklo jsem přetřela dvakrát tabulovou barvou, rám natřela bílým Balakrylem a nechala vyniknout jen zlatý detail na vnitřní části, lehce zbrousila a nalepila v pravidelných odstupech zlatá písmenka. Text „excuse the mess our children are making memories“ (omluvte nepořádek, děti dělají vzpomínky) mě napadl při hledání něčeho úplně jiného, což je u mě naprosto normální. Tabulka se tím pádem dá univerzálně pověsit kamkoli v našem domě, protože je u nás ne-poslední dobou všeobecný dětský „chaos“ snad naprosto všude. Hračkám se statečně vyhýbáme nepřetržitě, protože i když Báru vedeme k samostatnému uklízení (u kterého musíme na žádost B. asistovat), začínáme místy rezignovat na neustálé pořádky (Petr s rezignací chytře začal hned před dvěma lety)...v konečném důsledku je to totiž často tak, že jakmile zavěsím houpačku, o kterou se už potřetí bouchnu při průchodu z jídelny do obýváku, Bára mě hned upozorní, že chtěla zrovna houpat svojí panenku....když uklidím panenku z Lucčiny postýlky, B. se obhájí, že tam její miminko zrovna spalo....když uklidím kostky, mezi kterými provozuji delší dobu ne vždy povedený slalom, Bára se po chvíli ptá, kde je „ten komín“co stavěla (se špetkou dětské fantazie se dá shluku kostek vedle sebe opravdu říkat komín)...prostě chaos vnímáme asi opravdu jen MY, rodiče, obzvlášť já, která mám ráda věci esteticky na svém místě...a tak se v tom všeobecném esteticky neestetickém chaosu asi vždycky zadívám na tu tabulku a nechám děti „dělat vzpomínky“...