BÁRA 2 ROKY + ½...

Nestačíme se divit, co všechno se může dítě naučit během dalšího půl roku života....a taky se nestačíme divit, jaké tempo nabírá život po třicítce a s dvěma dětmi...

Bára mluví souvisle, se svým vlastním slovosledem, svou vlastní intonací a se svými drobnými chybami ve výslovnosti...“k“ nahrazuje „t“, takže tuchyně, Tubík, tolo, tamínek...kapesníkům říká tapišníci (tam trochu tápeme), místo tyhle říká tychli...máme rádi každou její větu a o slzy smíchu u některých z jejích projevů u nás není opravdu nouze...

Ve dvou letech a skoro třech měsících začíná chodit na dvě dopoledne v týdnu do jesliček Žirafka, ve vedlejší ulici. První den ji musí „teta“ lapit a za breku (mého skoro taky) odvést, druhý den mi dává pusu a pak bere tetu dobrovolně za ruku, další týden už neodporuje skoro vůbec a za další se ptá, kdy zase půjde do Žirafky. Uf, zbytečné obavy.

O dva týdny později přicházím domů i s Luckou. Bára je z miminka vesměs nadšená, ale do doby než si chce přivlastnit taťku nebo mě. To se pak neobejde bez breku a lítostivých pohledů. Když zjišťuje, že u mě to díky kojení atd. nepůjde, stává se Petr její nejlepší kámoš...po čase bere Lucku na milost a pomáhá hlavně při utěšování, kdy jí vehementně cpe dudlík...zdá se, že jí Lucka svým řevem kolikrát ruší pohádky...

...no a pohádky...to je kapitola sama o sobě...na střídačku jede Krtek, Pejsek a kočička, Včelí medvídci, Jen počkej zajíci, čerti, vodníci, princezny, Máša a medvěd, dokonce i videa z youtube, kde čísi ruce rozbalují kinder vajíčka, Tři veteráni – ale jen pasáž, kdy Bosaně roste a mizí nos...dost často vlastně neví, na kterou pohádku má vlastně náladu a tak po pěti minutách mění svůj výběr a volá...“chinou pohádku, tatínku, pustit“...za dalších pět minut „chinou, čerty pustit“...“bobka (pozn. bob a bobek) pustit“...“chinou, chinou, chinou....“...“nějaký ňam ňam, chlebík ci...“ I když odporujeme, často se podřídíme derigování s vidinou, že nějaká pohádka bude ta pravá a konečně u ní vydrží dýl než deset minut...

Od začátku března je bez plenek i v noci. 1 z 10 je pročůraná, s příchodem Lucky, kdy stejně vstávám na kojení, ji v noci budím, abych se vyhla rannímu převlékaní postele. Občas se ale nezadaří a převlékám postel i třikrát do týdne. Přes den na 1 s *. V polovině května si poprvé dokonce sama sundává kalhoty a čupne si na vyčůrání bez naší asistence...následně nám sděluje, že bude ještě na trávu! na naší zahradu!! taky kakat!!!

Začíná být vybíravá v jídle. Ve školce všechno bez problému sní a dodržuje nutné pauzy mezi svačinou a obědem. Doma doslova zobe a neváhá si vytahovat věci ze skříně nebo „drtit“ (slovně) ohlík ohlík třeba hodinu. Vysvětluju, držím nervy na uzdě a snažím se slovní „teror“ pouštět druhým uchem ven. Oblíbeným pokrmem jsou maliny, borůvky, okurky, „ohlíci“, valašský frgál (jakékoli napodobeniny moc nemusí), polívky od babiček, dobroty (což je pojmenování sušenek, bonbónů, čokolád, přesnídávek do ručičky atd.)

Další „teror“ nastává v souvislosti s pokračujícím „sama“ obdobím. Snažíme se o zakomponování Nevýchovy při výchově, ale jde to tak 50 na 50. Někdy nemá trpělivost Bára, někdy my...Někdy se „sama“ upozadí a iniciativu nechává dobrovolně na nás...jenže jak poznat, kdy máme tiché svolení a kdy ne??

Oblíbené hračky se postupně během měsíců střídají...jednou jsou to spací plyšáci, pak neudělá krok bez panenky...momentálně si nejvíc hraje a povídá s dřevěným psem a myší, které už dávno oprostila od pružin, s jejichž pomocí skákaly...do toho malé věcičky z kinder vajíček, které se několikrát za den válejí naprosto všude...

Přinesla taky ze školky miniaturní plastovou srnečku se zelenou nití kolem krku...zjistili jsme to, až ji jednou vytáhla z kapsy...od té doby bez ní nesmíme na krok...bere ji koupat, spí s ní, venčí ji...jen během jednoho dne jsem se pro ni domů vracela dvakrát...má to výhodu – je maličká a tak se všude vejde...má to taky nevýhodu – děsím se momentu, kdy ji ztratíme...po několika dnech nám B. přiznala, že ji dostala od kluka ze školky....“A jak se jmenuje Baru?“ prý „kluk“. Tak snad není „kluk“ zoufalý a neoplakává ji.