VŠEMI SMYSLY (U NÁS DOMA O VELIKONOCÍCH) {16}...

Velikonoce mám od dětství spojené s vaječným koňakem, mamčiným tvarohovým beránkem a mazancem...s chlebíčky s bramborovým salátem...taky s otřepaným „hody hody doprovody“...a s čokoládovými vajíčky, které jako malý kluk vždycky vykoledoval brácha a neváhal se s loudící sestrou podělit...i když kolikrát padal ještě sníh, věděla jsem, že za chvíli přijde jaro a ten pocit mě hřál natolik, že jsem si nechávala pomlázkou dobrovolně namlátit a preventivně se chránit před případným uschnutím...

Poslední dobou…
jsem se dívala: na tyhle stránky ...k důkladnému prostudování bych musela být ale bezdětná
…………………………………………………

jsem ochutnala: no nic moc, spíš jsem ze stravy musela vynechat spoustu věcí, co Lucku nadýmají...nebo si to aspoň myslím...taky kávu nahrazuju nízkokofeinovým kapučínem, kterým se snažím nabudit tělo k bdělosti...samozřejmě že to nefunguje
…………………………………………………

poslouchám: ptačí trilkování klidně po čtvrté hodině ranní když kojím...jaro je tady, myslím...
taky pohodové album Identity od Ondřeje Brzobohatého
…………………………………………………

mi chybí: jedna (nebo radši dvě) ruce navíc
…………………………………………………

čtu: V pěně od Olgy Sommerové, Půlkacíř - Karel Kryl v rozhovoru s Milošem Čermákem
…………………………………………………

nemám ráda: vypravování dvou dětí za křiku jedné z nich (obou) a když má Lucka v noci den...
 …………………………………………………

mám ráda: když Bára a Lucka spí v jeden moment...chvíli...delší dobu...ano někdy i pár hodin se poštěstí! A to je hned důvod dát si kafe a restartovat samu sebe...
když mi Bára asistuje u konejšení a přebalování Lucky...když jí dává pusu na dobrou noc...když jí houpe, mluví na ni, zpívá jí...když Bára vysloví jméno „Lucinka“, automaticky se rozněžňuju...
 …………………………………………………