VÍC NEŽ TISÍC SLOV {44}...

Po půl roce ve Vícemilech...
jak ten čas letí a tady se nic nezměnilo...
snad jen pes Eliška až moc rychle vyrostl...
Bára sedá dědovi za krk...
a děda určitě zjišťuje, že už to nebolí jako kdysi před třiceti lety, kdy nosil na zádech mě.

Posedáváme společně na vyhřívaném lehátku u krbu...
Lucka je několik dní v řadě podivně hodná a pořád spí...
A když nespí, nevrčí...
Pes Eliška taky nevrčí, ale s chutí olizuje Báru, kdykoli kolem ní projde...
A Bára na to: „Eliško, fuj, nedělej to...nesmíš...jééé...“