ZÁPISKY “MOM TO BE“ 2 {3.TRIMESTR}...

Týden dvacátý4. ...

Týden dvacátý5. ...

Můj kamarád a specialista na Dornovu metodu mi usměrňuje krční páteř, bohužel oblast bederní může vzhledem k mému těhotenství jen masírovat...po obou stranách mám prý už delší dobu skříplé nervy...rada: omezit zvedání Báry a nahřívat záda co to jde...

Týden dvacátý6. ...

Stejně jako před dvěma lety, kdy jsem nosila Báru, mě teď znovu zaskočilo, jak rychle nabývá břicho na objemu v posledním trimestru. Tenhle týden mi připadá, že je o něco větší každé další ráno! Malá dělá často kotrmelce, a když zatlačí na močový měchýř, mám kolikrát co dělat, abych doběhla včas. Čím dál častěji nemůžu najít tu správnou pohodlnou polohu.
Absolvuji taky glukózový toleranční test, tentokrát v soukromé laboratoři, kde mají pro čekající maminky dokonce postele. Mezi prvním a druhým odběrem na jedné z nich usínám a nevadí mi ani pálící žáha vyvolaná kyselinou acetylsalicylovou, kterou do roztoku přidávají. Stejně jako poprvé se sestřička zeptá: „Už?“ na moje rekordně rychlé vypití cukrové vody.

Týden dvacátý7. ...

Dle prohlídky je malá čilá a v pořádku, hlavou nahoru, takže mi dost tlačí na bránici a kolikrát se nemůžu pořádně nadechnout...nohama mě pro změnu kope do močového měchýře, takže značka ideál. Břicho nabývá snad každou hodinu a začíná mi pomalu, ale jistě, překážet při různých činnostech a tím pádem mu věnuju větší pozornost.

Týden dvacátý8 ...

Vybrali jsme asi jméno. Doufám, že naše Lucie nebude postrach ulice! Slavíme Bářiny narozeniny se šumavskou babičkou, bráchou a jeho Terkou, podávám banánový vláčný dort s vlašskými ořechy a B. dostává postýlku – kolíbku, ve které kromě panenek houpe i mini psa mého maxi dvoumetrového bratra.

Týden dvacátý9....

Máme všichni průduškový kašel, a i když Lucce je asi fajn, při každém mém zakašlání to s ní musí solidně házet. Do toho se druhý den přidává mých 38,3, takže si poprvé za celé těhotenství beru Paralen a pak se v noci potím jako o závod. Paralenuju následujících několik dní, protože teplota je pořád přes 37. Venku prší, dělám v domě vánoční výzdobu a pouštíme si u toho s Bárou koledy, abychom přišly na jiné myšlenky. V tomhle týdnu slaví B. dva roky a absolvujeme další oslavu – tentokrát ve společnosti holek s dětmi v kavárně s velkým koutkem (Paralen je nadpřirozený!). A slavíme taky s P. rodinou.

Týden třicátý....

Třicátý týden těhotenství začnu nazývat „antibiotický“! Když jsem čekala Báru, začla stávkovat pravá ledvina a kvůli bolesti a léčbě jsem nastupovala o dva týdny dřív na mateřskou. Teď mám pro změnu zánět průdušek, a i když poctivě ležím a piju litry čajů, ani po týdnu nenastává obrat k lepšímu a tak mám na 5 dní ATB taky (stejně jako B.), protože už se tzv. dusím ve vlastním těle a z neustálého kašle mi tuhne celý člověk.

Týden třicátý1....

Po týdnu na vlně ATB se stav skoro nelepší. Od ustavičného kašle mě bolí břicho, záda, hlava a dokonce i žebra a klíční kost. V noci ponocuju a pak dospávám deficit na gauči. Lucka se stále zdá v pořádku, jen trochu na(o)třesená, dokonce je hlavou dolů. Dostávám ATB na dalších 5 dní a kupuju hodně nahřívacích náplastí na namožená žebra...

Týden třicátý2...

Z kapsaicinových náplastí se mi dělá pátý den vyrážka, tudíž už nenahřívám a smiřuju se s tím, že rekonvalescence potrvá. Snažím se s B. vybírat zmeškané hodiny Sokolíka, její rekonvalescence je podezřele nenápadná, na opičí dráze běhá podezřele čile! V závěru týdne chytá ale někde rýmu, takže se smiřuju s tím, že zdraví se nám v zimě asi bude vyhýbat. Lucka je opět hlavou nahoře, dělá v břiše stejné kotrmelce jako tenkrát Bára.

Týden třicátý3...

Týden zahajujeme s plnými nosy a jsme zase doma. Někdo mi ukradl navíc peněženku s doklady, takže si zpříjemňuju svátky obíháním úřadů:( Při pokleslé míře mého těhotenského myšlení a mé nemocí oslabené energie jsem jak zpomalený film snad ve všech činnostech, co dělám nebo se dělat snažím. Prostě ne moc fajn týden.

Týden třicátý4...

Týden třicátý5...

Silvestrovský týden dvě noci za sebou ponocuju, ochutnávám šampaňské i vaječňák a ráno po brzkém budíčku s Bárou jsem jako přejetá. Břicho se mi zvětšuje víc a víc, je stále vysoko a tak se mi nadále hůř dýchá. Jsem naposledy před porodem u kadeřnice, k mé smůle zrovna u jedné, které trvá melír a stříhání tři hodiny. Tu první hodinu se mi (i v sedě!) dělá tak nevolno, že vypiju dvě sklenice vody a beru za vděk podanými větrovými antiperlemi. Prý, že se mi bude líp dýchat. No zdá se, že to zabralo.

Týden třicátý6...