2 ROKY...

Poslední Bářina čtvrtletka před jejími druhými narozeninami nám zase utekla před očima.

Zlepšuje se mluvení a věty dávají větší smysl. Umí je pospojovat, že často zatlačujeme slzy smíchu.

V opatrování panenek je přebornice, když má chuť, dokáže na ně být přeněžná, když nemá, plácá je na zadek a dělá na ně „tytyty“. Často si při čtení knížek vyskládá všechny miminka na gauč, aby se mohly spolu s námi dívat na obrázky, a pak jim opakuje moje slova, dívá se na ně, pohladí je po hlavách a říká jim, že jsou „šekuly“ (šikula je u nás výraz nejvyššího možného ocenění, hlavně při povedeném vyloučení exkrementu do nočníku:)

Pohádka Princezna ze mlejna 1 a 2 u nás jede každý večer před spaním. Bára žadoní o čerta, vodníka, princeznu a babu už od rána, ale my odoláváme až do večerníčkového času...večerníček několik týdnů díky tomuhle zanedbává a zdá se, že jí to vůbec nevadí...postupně se nám povedlo nahradit její choutky i Mrazíkem a pohádkou s Čerty nejsou žerty...no hlavně, když je tam baba nebo čert.

Posledních pár dní v listopadu jsou noci po sobě suché a ráno dobrovolně čůrá, kam má. Doma vyměňujeme plenky za kalhotky a tepláky, které pak často sušíme na topení, když se zrovna nezadaří ovládnout močový měchýř...listopad je taky ve znamení „čůrání“ na lístečky, travičku, stromky...nevýhoda je, že se rozhodne pro trávu a vzápětí mi oznamuje, že by chtěla ještě ke stromku a v dalším vzápětí na lístečky...každopádně pokroooooook!!!

Období „JÁ SAMA“ se začíná stupňovat. Nelze se ji do činnosti jakkoli zaplést, jinak je řev. Toleruje akorát korekci kočárku, který SAMA veze, před nárazem do popelnic, sundání tepláků před posazením na nočník, když už s tím zápolí SAMA příliš dlouho...SAMA chce slézat z jídelní židličky, SAMA chce odemykat dveře, SAMA si chce obout čepici a boty a když ji předběhnu, neváhá je sundat, aby činnost vykonala SAMA...„SAMA“ se prostě dokonale zaintegrovalo do jejího slovníku...

Tipla bych si, že z B. bude květinářka...nemine po cestě jedinou kytku, kterou by neutrhla. Zákazy jsem vzdala, tak aspoň u trsu květin říkám větu: “Ale jenom jednu ano?“ Obzvlášť, když nás míjí pokukující kolemjdoucí, který by si mohl myslet, že „to“ nechávám „jen tak“ že?

Mikulášské a čertovské období B. prožívá, ještě ani pořádně nenastalo. V létácích má při jídle otevřené dvojstrany s čokoládovými figurkami a požaduje ujištění, že se nebojíme, že jsou hodní a že dělají všichni „malá, malá“ ...i anděl....chce od nás malovat čerty, kromě toho je furt vidí v pohádkách, hledá je v knížkách a jednoho čokoládového s chutí konzumuje po jídle (i maminka). Snažíme se jakkoli nestrašit a vsázíme na jedinečný zážitek, až nějakého uvidí o Mikulášské.