ROK + 3.ČTVRTLETKA...

Poslední tři měsíce s Bárou jsou doposud moje nejoblíbenější...zdá se totiž, že už všemu rozumí...ne teda doslova, jasně že dětská naivita zabraňuje všeobecnému chápání, ale komunikace je pořád lepší a lepší...

Kromě vyslovování jednotlivých slov začíná leckde spojovat i dvě slova dohromady, někde to ani nečekáme. Psa nazývá konečně jako psa a ne jako „phe“ a dokonce ovládá i množné číslo se svým vlastním způsobem skloňování „jsou tam pejsky“... Na dovolené nás překvapila, jak moc ráda chodí pěšky a jak krásně si o to umí říct „pr-sím pešky“.

Od té doby, co ji naoko strašíme ježibabou z pohádky o Jeníčkovi a Mařence, ji všude v lese hledá. A to, i když autem projíždíme lesní úsek! V Bystrci jsme kolektivně vylezli i na posed, abychom se přesvědčili, že honí jiné děti nebo je momentálně na houbách.

Sledování Večerníčka se stalo mimořádnou událostí dne...je nutné mít připravené „káko“, tzn. kakao, ale vlastně je to jen ohřáté mléko bez kakaa. Bára tak nazývá veškeré mléko, jak ochucené tak neochucené. „Káko“ je dokonce i vemeno krav, koz a ovcí, které ji v knížkách na těchto domácích zvířatech zajímá nejvíc. (pozn. já mám prý taky „káko“:)

B. má ráda pěnu z piva a latté. Když si ho dám na benzince při nějaké z našich cest, vyžaduje okamžitě celý kelímek pro sebe...taky už s jistotou ví, že zmrzlinka je dobrá věc.

Spánek JE stále v naprostém pořádku. Usíná po osmé a probouzí se po šesté, odpoledne dříme většinou dvě hodiny...a já kolikrát s ní...

Nočník stále NENÍ v naprostém pořádku. Zkoušíme variantu občasného domácího běhání naostro s neustálým omíláním věty „nechce se ti čůrat?“. Výsledkem je z velké většiny loužička mimo cíl, krátké zadržení proudu, dokončení loužičky na nočníku, velký aplaus a pochvala. Za úspěch považujeme, že si nočníku konečně taky všimla.

Hra na bafání je momentálně terno, stejně jako houpačka zavěšená mezi obývákem a jídelnou. Přítomnost tatínka je v těchto aktivitách silně vyžadována. Mnohem hůř nese jeho odchody do práce a o to víc vítá při jeho příchodu, ověšená kolem jeho končetin:)

Jízdu na motorce vypilovala do velkých otáček, někdy nestíháme. Novinkou je, že před každou silnicí na povel sleze, vezme nás za ruku a zrychleně a hlavně bezpečněji přecházíme. Často nás za ruku vezme, i když auta jen slyší.

Umí se na několik hezkých momentů zabrat do hry. Teď je největší zábava rozkramařit hromadu kapesníků a korálkových náramků a ověsit si jimi kočárek, panenky a samu sebe.

Taky se začala bavit oblékáním šortek, tepláků a snaží se nasoukat nohy i do punčoch, což se jí zatím úplně nedaří...zato boty nazouvá jako profík, nejvíc růžové holínky...často zjišťuju, že pravá setrvává na levé noze...ale snaha se rozhodně cení!

Na podzim slaví dva roky a mám ten dojem, že už si s námi u vánočního stromku popovídá.