4HOME – {PŘEDSÍŇ}...

O náš dům jsme stáli už od prosince 2013. Když jsem ho objevila na internetu a za dvě hodiny jsme stáli uvnitř, oba jsme s Petrem věděli, že naše víc než půlroční hledání budoucího domova možná skončilo. Za další hodinu jsme potvrdili náš závazný zájem a složili rezervační zálohu. Pak se všechno zkomplikovalo a během týdne dům už na prodej nebyl, respektive majitelé požadovali vyšší cenu a odstoupili ze smlouvy s realitkou. Pak jsme brečeli (hlavně já), čekali, volali podivně váhavým a nerozhodným majitelům, zase čekali, brečeli (opět já, jako by to něčemu pomohlo, že?:), zase volali, konečně se sešli, nabízeli cenu, znovu čekali, navyšovali cenu a „soupeřili“ s dalším zájemcem. Až v březnu jsme stáli v domě a nerozhodovaly už peníze, ale to, kdo ze zájemců vytáhne vyšší kartu... trochu nestandardní? Možná jo:)

V okamžiku, kdy Petr vylosoval srdcové eso jsem věděla, že téma karet se v domě objeví a to hned u vchodu, protože je to „brána“ do našeho domova, stejně jako karty byly pomyslnou bránou k našemu prvnímu vlastnímu bydlení...

4 společné fotky v rámečcích vznikly v jednom z našich pronajatých pokojů před třemi lety a z nějakého neznámého důvodu jsem dokoupila další 4 identické, které jsem po celé ty roky schovávala. Teď už vím proč, symboly karet do nich dokonale zapadají. Všechny rámečky jsem jen natřela na bílo a pak částečně sešmirkovala, dokud jemně neprosvítala základní červená barva.

Dřevěný vsazený botník Petr přemaloval na bílo, protože bílá se neokouká, protože bílá se hodí ke všemu, protože bílá zvětšuje prostor, protože je vintage, prostě PROTOŽE.

Mezi-dveře jsem ozvláštnila citátem od Coco Chanel...“ an interior is the natural projection of the soul“, protože mi připadá, že na tomhle tvrzení něco musí být...

Kovová dvířka od pojistek šla krásně zneužít pro vytvoření magnetické tabule. Stačilo je jen ozvláštnit pomocí černé samolepicí fólie a dvou závěsných kovových košů na cokoli.

V předsíni nemůžou chybět ani hodiny, kterým se při stěhování poškodil strojek, tak jsme si na jejich pověšení trochu počkali a chvíli nestíhali šaliny, a taky věšák na klíče ve tvaru klíče ze Zlevněnky, který jsem přetřela na bílo a trochu „sešmirkovala“, abych mu dodala starou patinu.

Ze stropu visí do prostoru lustr, kterého jsem zbavila látky s kanýrem a přestříkala kovovou konstrukci na bílo. Takhle „obraný“ mi přijde nejlepší:)

Zrcadlo Petr zasadil do starých dřevěných dveří, které jsem několikrát natřela na bílo a zbrousila, protože patiny není nikdy dost, že?:) A aby naše chodba nebyla málo „vintage“, vykouzlila jsem ze starého bazarového botníku dekorační prvek s úchytkami (které stály téměř tolik, co celý botník a balakryl na jeho natření...pššššttt!). Dvě horní části jsem natřela tabulovou barvou a původní zrcadlo jsme vyměnili za nové, abychom viděli....se:)

Poslední dekoračním prvkem je staré okno, ze kterého se po menší opravě, zbroušení a natření stal krásný rámeček.

Uchycení starého botníku, zrcadla a okna zabralo Peťovi víc než tři hodiny, protože denně tápeme (a detektor často taky), z čeho jsou zdi, kudy vede vedení, kudy tudy voda...jiné zdi se pro změnu drolí, do jiných nejdou zatlouct hřebíky atd...prostě kouzlo starých domů...

Zase jedna hotová místnost. I když si myslím, že konkrétně u mě není hotového nic a že i tahle část domu se bude v průběhu let (měsíců či týdnů  či sezóny či jen tak) měnit...