Mezi skalami, kterými je tahle oblast doslova posetá, chodila Bára sama a zdrhala před nosičkou na metry daleko za pokřiku „sama, sama, sama, pěšky, pěšky...“. Nejradši byla, když mohla přelézt každý kámen a kořen na cestě a sbírat si borůvky přímo u trasy bez našeho zásahu, bez kterého se to samozřejmě neobešlo. Hlavně v úzkých a prudkých místech při sestupu do roklin a údolí. Pravda, na konci týdne měl Petr na zádech počínající hrb z neustálého shýbání se a borůvčí u cest jsme upřímně nenáviděli, protože zdržovalo průchod, ale převážilo překvapení, že naše Bára bude asi duší horal, který jen občas po cestě zaprotestuje, ale ne kvůli unaveným nohám, ale kvůli tomu, že došly borůvky!!
...které, chce se mi podotknout, rozhodně „nestaví“, ale střevní posun silně znásobují...přebalovali jsme tudíž operativně přímo mezi skalami...
Postupně jsme prolezli Ostaš, Broumovské skály, Adršpašské skály, kde jsme se kvůli náporu polských skupin ze zájezdních autobusů neprocpali ani k výletu na lodičkách, a Teplické skály, které se nám vlastně asi líbily nejvíc a které skýtaly mnohem větší soukromí...
Snědlo se hodně borůvek, malin a ostružin, nasušilo se hodně hub, slízalo se spoustu zmrzlin a po večerech jsme vnitřně nasávali....nejen nezbytný zahřívací alkohol, ale taky ohňový dým...který jsme nevyvětrali ani do konce pobytu...
Prostě další fajn dovolená v naší krásné domovině...
Klikněte na miniatury pro zvětšení
