VŠEMI SMYSLY (I NE-SMYSLY V PRAZE) {9}...

Strávili jsme jednu noc v pražském (a nečekaně ruském) hotelu Esprit, což nám připadalo vzhledem k probíhající ukrajinsko-ruské krizi poněkud nepatřičné. Rusky se mluvilo na recepci, na chodbách, ve snídaňovém salónku a v tamějším baru, kde bylo všechno doladěno hlasitou ruskou hudbou. Bylo s podivem, že po nás nechtěli objednávky taky rusky!

Bára vstala standartně před půl šestou, ruskou snídani jsme snědli do půl osmé a u Pražského hradu jsme započínali naší vycházku už v osm. Společně se skupinkami Japonců, kteří si Báru překotně fotografovali. Někdo z nich se ani neptal, stoupl si vedle kočárku, vycenil zuby (Bára v dobré náladě taky) a fotka do japonského alba byla na světě. Někde jsem slyšela (a na vlastní oči viděla), že Japonci fotí všechno a všude a nestačí dokonale prožívat to, co vlastně fotí. Doma pak sezvou širokou rodinu a teprve v klidu si fotky promítají a zjišťují, kde vlastně byli. Věřím, že tyhle večery jsou dle enormního počtu pořízených fotografií opravdu dloooooouhéééééé.

Ráno bylo krásně mlhavé, mrazivé, choulila jsem se do šály a těšila se na velké teplé kafe, které jsem popíjela při procházce po Karlově mostě. Bára se zahřála pobíháním po kamenných kostkách a Staroměstském náměstí, odkud poněkud záhadně zmizeli všichni holubi, na které jsem Báru celou dobu lákala. Stihli jsme nakrmit pouze dva, tak možná příště.

Poslední dobou…
 jsem se dívala: na modrou oblohu, první sněženky...seriál První republika, odkud bych jim znárodnila nejeden kus nábytku...Báru hrající si na pískovišti...krabice od banánů, do kterých jsem asi předčasně začala balit ve vidině blížícího se stěhování...na svoje ruce od barvy...na pořady o bydlení...na internetové stránky o bydlení...na časopisy o bydlení...na všechno o BYDLENÍ!!!
…………………………………………………
jsem ochutnala: řepu! Ne, že bych ji nikdy předtím nejedla, ale v okamžiku, kdy jsem objevila recept s kombinací balzamikového octa, olivového oleje, tymiánu a medu se ji s Bárou nemůžeme nabažit. Jediný problém je, že barví a občas (vlastně vždycky) se to neobejde bez umazání nejbližšího okolí
…………………………………………………
poslouchám: i v březnu koledy, které si Bára omylem sama pustila...
…………………………………………………

mi chybí: babičky...čím dál víc
…………………………………………………
čtu: knížky od Khaleda Hosseiniho – Tisíce planoucích sluncí a Lovci draků. Obojí strhující!
…………………………………………………
nemám ráda: čtení, vyřizování a podepisování smluv, jednání s úředníky, zjišťování nejvýhodnějších podmínek...víceméně vše zařizuje Petr, ale mě straší i pouhá představa, že bych to všechno s Bárou oběhávala já
…………………………………………………
mám ráda: cvičení fitmami, sluníčko, rašící trávu, shánění bazarových kousků, běhající Báru, vidinu nového bydlení, představu nás s Peťou, jak sedíme na lavičce našeho domku na dvorku, pijeme vychlazené víno a Bára si hraje na pískovišti...kdybych to rozvedla = ptáci krásně zpívají, Bára se směje, k vínu i něco přikusujeme, neslyšíme od sousedů žádné sekačky, motorové pily atd...nelezou k nám žádné cizí kočky atd...Bára nejí písek...nesype ho z pískoviště...na sebe atd.:)
a ATD...
…………………………………………………