V ZÁPALU STĚHOVÁNÍ...

Chtělo by se mi skoro napsat i v úpalu. Celou stěhovací březnovou sobotu totiž svítilo slunce jako v létě a vzhledem k našemu rychlému tempu běhání směr byt – dodávka – dům  – schody  – byt – dodávka – dům – schody... , jsme byli přehřátí za chvíli!

Bára běhala taky, ale naštěstí s babičkou na hřišti. (Babičko, neskonale děkujeme za pomoc).

Krabice od banánů jsem nepočítala, ale už víme, v jakých obchodech jsou svolní je ze skladu přinést a odkud ne. Pokladní v Lidlu na Lesné nás upozornila na jejich velký nedostatek a skoro nás od pokladen vykázala, abychom je vrátili. Pohled na netrpělivou Báru zabral a tak jsme domů vezli nakonec 4 další úlovky.

Zabydlujeme se rychle (hlavně Bára, která lítá s nadšením po schodech) a už mám v jídelně dokonce i velký stůl, na který jsem čekala celých 30 let! No dobře, tak asi 15 let...do své puberty jsem řešila naprosto jiné a samozřejmě! důležitější věci, než rodinný stůl, kde se můžeme scházet ve velkém počtu, kde o sebe nebudeme třít lokty při každém pohybu a kam se vejdou všechny moje upečené výtvory (a spousta skleniček plných vína:)

Články o zabydlování se mohutně realizují zatím jen v hlavě a až bude celý dům aspoň uklizen, vrhnu se na to ♥♥♥