JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU{ KAVÁRNA NAŠE HŘIŠTĚ}...

 Naše hřiště není ani tak kavárna, jako spíš obrovská dětská herna. V několika na sebe navazujících místnostech je krytá trampolína, zastřešené pískoviště, houpačky, autodráha, knížky, nepřeberné množství hraček, tabule, klouzačka do zelených kuliček atd.

Venku bylo ošklivo, nevlídno, mlhavo a já jsem měla velkou chuť na latté. (Pozn.: chuť je vždycky, i kdyby bylo hezky, vlídno a nemlhavo). Bára si dostatečně vyhrála, já si v tradičním ne-klidu vypila svou dávku kofeinu a zajedla ji výbornou ořechovou cookie. (Pozn. č. 2: když jsou někde ořechy, říkám si: „je to zdravé, je to zdravé, je to...i kdyby nebylo, krásně to křupe...“)

Platí se vstup a díky bohatému vybavení heren asi ani není divu, ale nějak se mi vybírání vstupného v kavárnách nezamlouvá a trochu si myslím, že je kontraproduktivní. Šla bych na to spíš cestou, jako např. kavárna Le Social, kde musí být min. útrata 50 Kč a pak děti (vlasntě maminky) neplatí nic. A tolik peněz člověk v kavárně utratí vždycky. Obzvlášť, když pečou výborné domácí dorty.