PŘED-NAROZENINOVÉ PŘÁNÍ...

Milá Báro,

Bude ti rok...Co? Jak? Kdy...se to stalo?

Změnila si nám život (y). Na svět se ti tenkrát moc nechtělo a někdy si vyčítám, že jsem ti nenechala pár dní navíc na to, rozmyslet si, že na světě je daleko líp než v neprostorném břiše. I když jsem si chvílemi myslela, že v něm snad navěky zůstaneš, nakonec mi po tvé přítomnosti zbyla jen malá jizva.

Pořád si říkám, jak to uteklo a co se dá za pouhý rok naučit. Kdybych to zvládala tak rychle, jako ty, byla bych pravděpodobně ředitelka vesmíru, cirkusová akrobatka a technik roku.

Stačil ti jen rok na to, aby ses rozkoukala, naučila se chytat jednou rukou tu druhou, trefila si palec u nohy do pusy, zacílila na hračku, překulila se, posadila se, začala se plazit, lézt, stát a pouštět se rukama opory...jen tak málo měsíců, aby si začala vydávat zvuky, tancovat do rytmu, jíst, prohlížet si knížky a listovat časopisy stránku po stránce, nahánět zvířata a hladit je...vnímat ostatní děti, znakovat mi několik oblíbených slov jako „ještě“ nebo „svítí“...

Začátky byly těžké. Hodně jsem brečela. Hodně se o tebe bála. Hodně jsem ztrácela trpělivost...bylo toho zkrátka HODNĚ a najednou... a ty se nikdy nevzdáváš. V ničem. Víš, že pro tebe uděláme cokoli. Skoro. A když protestujeme, ty protestuješ ještě víc a stejně nás často nakonec přesvědčíš.

Jsi velká osobnost. Sice malá velká, ale jsi.

Dlužíme ti poděkování za to, že jsi naším rodičovským „experimentem“ do neznáma, a že jsi nás naučila, co je to být mámou a tátou. Rosteme společně a budujeme si svá vlastní pravidla každý den.

Narozeniny teď dostaly úplně nový rozměr. Není to jen den, kdy ses nám narodila, ale den, kdy jsme se stali rodiči. Den, kdy se všechno změnilo. Náš nejlepší den.

Všechno nejlepší.

Máma a táta ♥♥♥

U Kopřivnické babičky a dědy se už slavilo...