JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU{ ERA CAFE}...

Eru máme hned za rohem a trvalo neskutečně dlouho, než jsme sem zašli na odpolední kávu. Tentokrát i s Petrem, který kávě ani zákuskům, na rozdíl ode mě, neholduje, a tak si dal pivo. Bára holduje všemu a nejvíc modře natřeným schodům do patra, po kterých by mohla lézt nahoru a dolů donekonečna.

Kavárna Era je funkcionalistická stavba, která byla postavena v letech 1928-1929 a navrhl ji architekt Josef Kranz. Dominantou interiéru je schodiště ve tvaru šroubovice, spojující dvě patra kavárny. Téměř celé přízemí zabíral restaurační provoz, v prvním patře byla kavárna s kulečníkovou hernou a terasou. Ve druhém patře se nacházel byt majitele doplněný střešní terasou.

Kavárna byla v roce 1959 znárodněna a poté provozována jako pivnice. V 70. letech 20. století byla zanedbaná budova převedena do správy Vysoké školy zemědělské. V roce 1977 byla zařazena do seznamu kulturních památek, avšak chátrala dále a následujícího roku přestala sloužit svému účelu. V roce 1991 byla budova v restituci vrácena potomkům původního majitele, avšak došlo k jejímu dalšímu poškození necitlivými úpravami.

Na sklonku roku 2008 by schválen projekt občanského sdružení Studio 19, které s majitelem domu uzavřelo smlouvu o dlouhodobém užívání památky. A z evropských fondů bylo na projekt vyčleněno přes sedm milionů korun. S pomocí dotace Studio 19 zajistilo rekonstrukci kavárny a od jara 2011 obnovilo kavárenský provoz.

Už od vstupu na nás dýchla prvorepubliková atmosféra, a když dva baristé pustili do éteru jazzovou hudbu, byla iluze dokonalá. Líbí se mi vzdušnost kavárny, pohodlné černé židle s podpěrkami, tabule na stěnách, letní zahrádka a terasa v patře. Z domácích zákusků jsem si nakonec dala badyánový řez, který zvítězil nad borůvkovým, a k němu mi udělalo radost latté se srdíčkem v mléčné pěně.

Dětský koutek by se sem vlastně ani nehodil, i když retro hračky mají své kouzlo a určitě by kavárně neubraly nic z její atmosféry.

Era je příliš blízko, abychom se sem znovu nepodívali.