OKOLO TŘEBONĚ...
Okolo Třeboně,
okolo Třeboně pasou se tam koně,
pasou se tam koně.
Dej kobylám, to ti povídám,
dej kobylám ovsa.
Protože jsme strávili pět krásných dní na Třeboňsku, název článku byl jasný. Jen jsem měla pořád tendenci rýmovat a nemohla si vzpomenout, jak ta říkanka vlastně pokračuje...jako vždy pomohl Google...a vůbec, vypadá to, že moje mozkové buňky z dětství nezlenivěly docela a rozpomínám se na různé rýmovačky...aspoň jejich začátek...na zbytek mám Google ne?
Tuhle chalupu jako z pohádky nám zapůjčil Petrův kamarád z vojny a našli jsme na ní jednu chybu. Není naše.
Nechybělo nic, ani zelená studna za chatou.
První podvečer nám zabouřilo, a tak byla procházka za mnohačetného doprovodu komárů trochu blátivější. Další znamení, že si už konečně musím koupit nějaké veselé holínky!
Taky jsme za dva dny najeli na kole 70km a dostali se dokonce na rakouskou stranu. Byla stejně hezká, jako ta naše. Bára svojí první zahraniční vyjížďku prospala, ale na krmení ovečky se probrala až moc a vytrhala ji pár chlupů...
Podnikli jsme několik výletů. Třeba na zámek do Stráže nad Nežárkou, kde nás za 30 korun pustili jen na menší nádvoří se zavřenou kavárnou! a do krásné Třeboně, kde zrovna probíhal jakýsi církevní festival a kolem bylo slyšet nezvykle moc angličtiny.
Odpoledne se odpočívalo na dece...
...nebo v lodi. A to vše solidárně v kompletním počtu účastníků zájezdu...
Taky jsme zkusili pojízdnost starodávného vozíku. Bára neodolala a testovala práh bolestivosti malé Alenky, když ji zatahala za vlasy. Neobešlo se to samozřejmě bez několika slz. Báry. Alenka se statečně ubránila.
Co se týká špekáčků a klobás, měli jsme velké oči a zkonzumovali asi jen polovinu z 20 kousků. Doma jsem po návratu uvařila buřtguláš a podotýkám, že nebyl vůbec špatný.
Tak zase za rok...
okolo Třeboně pasou se tam koně,
pasou se tam koně.
Dej kobylám, to ti povídám,
dej kobylám ovsa.
Protože jsme strávili pět krásných dní na Třeboňsku, název článku byl jasný. Jen jsem měla pořád tendenci rýmovat a nemohla si vzpomenout, jak ta říkanka vlastně pokračuje...jako vždy pomohl Google...a vůbec, vypadá to, že moje mozkové buňky z dětství nezlenivěly docela a rozpomínám se na různé rýmovačky...aspoň jejich začátek...na zbytek mám Google ne?
Tuhle chalupu jako z pohádky nám zapůjčil Petrův kamarád z vojny a našli jsme na ní jednu chybu. Není naše.
Nechybělo nic, ani zelená studna za chatou.
První podvečer nám zabouřilo, a tak byla procházka za mnohačetného doprovodu komárů trochu blátivější. Další znamení, že si už konečně musím koupit nějaké veselé holínky!
Taky jsme za dva dny najeli na kole 70km a dostali se dokonce na rakouskou stranu. Byla stejně hezká, jako ta naše. Bára svojí první zahraniční vyjížďku prospala, ale na krmení ovečky se probrala až moc a vytrhala ji pár chlupů...
Podnikli jsme několik výletů. Třeba na zámek do Stráže nad Nežárkou, kde nás za 30 korun pustili jen na menší nádvoří se zavřenou kavárnou! a do krásné Třeboně, kde zrovna probíhal jakýsi církevní festival a kolem bylo slyšet nezvykle moc angličtiny.
Odpoledne se odpočívalo na dece...
...nebo v lodi. A to vše solidárně v kompletním počtu účastníků zájezdu...
Taky jsme zkusili pojízdnost starodávného vozíku. Bára neodolala a testovala práh bolestivosti malé Alenky, když ji zatahala za vlasy. Neobešlo se to samozřejmě bez několika slz. Báry. Alenka se statečně ubránila.
Co se týká špekáčků a klobás, měli jsme velké oči a zkonzumovali asi jen polovinu z 20 kousků. Doma jsem po návratu uvařila buřtguláš a podotýkám, že nebyl vůbec špatný.
Tak zase za rok...
Žádné komentáře:
Okomentovat