RODIČOVSKÉ DOZNÁNÍ {5}...
Půlroční ohlédnutí aneb mateřství v několika číslech...
1 navíc rovná se 3 v našem bytě…
o 1 důvod víc, proč je pro mě P. naprosto nepostradatelný…
100% zrychlení času
asi o 4 várky prádla za týden víc než „normálně“…“normálně“ už je vlastně ale v tuhle chvíli a napořád, takže vlastně víc než „nenormálně“…
asi 180 přerušených nocí (vlastně víc než 180, už celý 8. a 9. měsíc těhotenství jsem měla potřebu být kolem 4. hodiny ranní vzhůru a péct, číst, jíst, pít, prostě cokoli jen nespat…teď bych dala nevím co za nepřerušenou noc...
10-tky vystydlých šálků…zdá se, že spánek B. je vyměřen a končí přesně a spolu s uvařením horkého kapučína…
100ky přerušení rozepsaných článků…
10tky lidí, o kterých jsem si nikdy nemyslela, že uvidí moje prsa a kteří viděli moje prsa…
Kolik vlastně? lidí, se kterými se běžně bavím o bobu a bobku naší malé B…
1000 + 1000 přebalení a s tím související 1000% nárůst odpadu…
100 přebalení následující minutu po přebalení…
1000 kontrol malé B. + 1000 dalších „překontrol“, zda je opravdu vše v pořádku…teplota, tlak, vlhkost vzduchu vyhovuje? Dýchá? Spí? Nespí? Nemá hlad? Nepotřebuje přebalit?...nebo jen tak, protože ji chci vidět...
100 malých i velkých objetí (a obětí) v zájmu B. (nebo v zájmu V.?)…
100 neuskutečnění naplánovaných maličkostí...
1 000 000 pokusů, jak B. rozesmát…
1 000 000 pohoupání, utěšení, nakrmení, oblékání, svlékání, pohlazení…
o 1 000 000 důvodů víc k úsměvu a k pocitu maximálního štěstí...
nevyčíslitelně víc lásky
o 1 důvod víc, proč je pro mě P. naprosto nepostradatelný…
100% zrychlení času
asi o 4 várky prádla za týden víc než „normálně“…“normálně“ už je vlastně ale v tuhle chvíli a napořád, takže vlastně víc než „nenormálně“…
asi 180 přerušených nocí (vlastně víc než 180, už celý 8. a 9. měsíc těhotenství jsem měla potřebu být kolem 4. hodiny ranní vzhůru a péct, číst, jíst, pít, prostě cokoli jen nespat…teď bych dala nevím co za nepřerušenou noc...
10-tky vystydlých šálků…zdá se, že spánek B. je vyměřen a končí přesně a spolu s uvařením horkého kapučína…
100ky přerušení rozepsaných článků…
10tky lidí, o kterých jsem si nikdy nemyslela, že uvidí moje prsa a kteří viděli moje prsa…
Kolik vlastně? lidí, se kterými se běžně bavím o bobu a bobku naší malé B…
1000 + 1000 přebalení a s tím související 1000% nárůst odpadu…
100 přebalení následující minutu po přebalení…
1000 kontrol malé B. + 1000 dalších „překontrol“, zda je opravdu vše v pořádku…teplota, tlak, vlhkost vzduchu vyhovuje? Dýchá? Spí? Nespí? Nemá hlad? Nepotřebuje přebalit?...nebo jen tak, protože ji chci vidět...
100 malých i velkých objetí (a obětí) v zájmu B. (nebo v zájmu V.?)…
100 neuskutečnění naplánovaných maličkostí...
1 000 000 pokusů, jak B. rozesmát…
1 000 000 pohoupání, utěšení, nakrmení, oblékání, svlékání, pohlazení…
o 1 000 000 důvodů víc k úsměvu a k pocitu maximálního štěstí...
nevyčíslitelně víc lásky
Aaano a takové je rodičovství. Napsala jste to všechno moc dobře. Ta láska je naprosto nevyčíslitelná, ale ty oběti jsou prostě veliké. Já jsem třeba mému milovanému synovi obětovala svá dříve hezká prsa. A jsem strašně vděčná, že jsem ho mohla kojit a dodat mu tak potřebnou výživu a imunitu. Ale přemýšlím, že dopřeji i sobě a nechám si zase takto navrátit svá prsa do původního stavu.
OdpovědětVymazat