RODIČOVSKÉ DOZNÁNÍ {3}…

Omlouvám se všem matkám, jestli jsem někdy myšlenkově pocítila netrpělivost, když mi vjely kočárkem do cesty nebo neodepsaly hned na esemesku…nebo jsem si říkala, proč nejedou nízkopodlažní šalinou!!! Vrátila bych se v čase zpět a nafackovala si. Už jsem ale mateřsky prozřela…Jsou dny, kdy nestíhám naprosto nic z toho, co jsem chtěla a kdy považuji i odepsání na email za denní výzvu a vrchol úspěchu… No a nebudu přece čekat na nízkopodlažní šalinu, která jede jen dvakrát do hodiny a zrovna mi jedna ujela, to dá rozum ne?

Večer jsem dala celý den brečící B. na postel tak, aby viděla na televizi a uklidnily ji hýbající se obrázky a já měla chvíli klid! Nevyšlo to, zato moje svědomí dostalo na frak. Už věřím vystresovaným rodičům, kteří udělají cokoli, jen, aby jejich drobek přestal křičet. Nejsme naštěstí ještě tak daleko, abychom kočárkem přejížděli prahy v bytě nebo jezdili okružní trasy autem s naloženou hopsající B…

Zdálo se mi, že jedu s mamkou na dovolenou do Itálie a naší čtyřměsíční, plně kojenou! Báru nechávám doma, kde ji má hlídat můj bezdětný bratr. Celý příběh dopadá tak, že sjedu výtahem dolů před barák, popojdu asi deset kroků na autobus a s hysterickým pláčem se zas obracím domů, že B. nemůžu nikdy opustit a že bych umřela steskem.

Napadá mě, kdy je vlastně vhodná chvíle nechat dítě někomu několik dní na hlídání a kdo je pak víc ve stresu a ustýskaný. Vsadím se, že rodič. Z toho vyplývá, že naše oblíbené cestovní výpravy budeme muset podnikat s B. A rádi, podotýkám. A doufám, že brzy, podotýkám.

Měli jste jako malí (nebo velcí?) hračku Tamagoči? Měla jsem si ji možná tenkrát pořídit. Je to skvělý zácvik a motivátor k pravidelné péči…Teď je B. mým Tamagočim napořád.

Ne každá procházka s kočárkem je úžasná. Nedávno jsem zapadla do bahna (za nápad jet po blátivé cestě po dešti si každopádně můžu sama). Dostala jsem „skvělý“ nápad „otřít“ kola o nízkou, po zimě vybledlou trávu. Nedocvaklo mi ale, že vlhké bahýnko na kolech na sebe všechnu slámu přilepí a znehybní mi kočárek! Musel na mě být zajímavý pohled, jak se klacíkem snažím vyšťourat bahno zpod malých blatníků, následně přední kola sundávám a za doprovodu nadávek se je pak snažím zase asi deset minut nandat… dokonce u mě zastavila cyklistka, celá udýchaná z právě vyšlápnutého kopce, a jala se přidržovat. Díky všem dobrým lidem, kteří pomáhají matkám v nouzi.

Jo, a občas piju…a veřejně…a pak jsem přichycena při činu!!!