V POKLUSU PO-KLUSU POKLUSEM KLUS…

Vždycky když něco píšu, mám obrovskou radost, když moje hlava narazí na slovní dvojsmysl a moje mysl do textu zakomponuje slovo, které má víc významů, které si můžu pospojovat. Někdy mi ke štěstí postačí třeba jen jedno písmeno, které mi mění celé sdělení. A to je pak nadělení, když dojde k dělení…Asi proto se mi tak líbí slova písniček Tomáše Kluse. A nejsem jediná (viď Jani:)

Na naši Báru má zřejmě jeho hlas (a snad i můj, když si s ním zpívám) uklidňující účinky, protože po Klusovi klusem usíná a já v mezičase klušu něco rychle uvařit, upéct, uklidit, upravit, uprat a užehlit a když už to „u“ mám „u“děláno, poklusem zase něco upíšu.

Nemohla jsem si nepoznamenat pár jeho slov…

Já přísahám, že ztratím-li se z trati, kolem plynoucí čas mi nedovolí spát.
 (Pořád ta samá)


A tady kdysi žila a nevěděla nic.
A pila jako pila, pořád víc a víc.
(Jednoduchá)


Jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran,
ačkoli nechci, jsi ve mně uschován,
jsi zvuk, když padnou mi na rety slzy múz.
(Nina)


Do řádků tvých řas
ti pozpátku napíšu ze snů vzkaz.
Do všech tvých částí, do peřin,
pak vesmír vejde ve smír.

Pod kůži, do tepen
se vpíjím a tuším, že musím ven.
Skrz hloubku ran pak vyprchám.
Tvůj vesmír vejde ve smír.
(VeSmíru)


A z cizích veršů pak skládám věty,
z labutích per peruť pro let mimo světy.
Spíš-li s ním, s ním-li spíš?
(Nenávratná)


… pak oba splynem s plynem…
(Neklid)


Kráčím stezkou stesku,
ráčím být bez potlesku

Setkán z dlouhých tradic,
setkám se s těmi, co ví víc,

Postrádám pokoru,
post rád dám za pár korun,
po korunách, až k místům honorace.

Verbuj, verbuj ovocnáři,
ač máš v erbu sladko,

A když pustili nás z klece,
jdem zpět před vysoký pece,
pecen chleba vyměníme za pé cé.
(Psáno u zpráv)


…od známku poznámky,
že nezařazený
patřím pod zámky, na oddělení…
(17B)


Pátý v patové situaci…
(Dobrý mrav(enci))


Z hrdosti národ a z národu režim.
Za kopcem zakop' jsem o vlastní nohu.
To za divou Bárou teď ke splavu běžím,
běžím, co mohu.
(Podlehnutí)


Zhasni si a sni si, i ulice je už pod peřinou,
zhasni si a sni sny, já ještě chvíli budu třást se zimou.
(Ledaco)


Pod muší křídla se schovává vždycky,
když tuší, že prší na duši.
Z nadzemských výšek mi zamává a srdce buší.
(Kfjetina)


Jsem asi jat, daleko od domova
a ty roštěnka z žebra Adamova.
(AsiJat a Eva)


Oslovo přátelství, o slovo hlásí se hlasatel na římse…
(Š.a.M.a.N.)


Našel jsem v sobě ještě jedno bílý místo,
místo jisto jistých slov čekám na vřelá objetí.
(Z deníku grušence)


V dramatu tří postav
se na mou stranu postav,
bych našel odvahu.
Byla naivní,
já byl na i v ní,
ale ne ve vztahu.
(Sibyla)

Jak dlouho mu trvá, než vymyslí třeba tohle?

Mám strach.
Tak třeba z nejistoty,
z toho, že nejsi to ty,
kdo průsvitnou dlaní mi míří do cizoty,
jsi múzou tónotepců,
jsi ryté písmo slepců.

Až naprší, tak uschne.. napršelo, uschlo..
a nám to tu uslo.

Dobrou…