JAK JSME SE OBA NARODILI V JEDNU CHVÍLI…

Naše Bára si hodně dlouho rozmýšlela, kdy se na ten svět vlastně vyklube. Celých 10 potermínových dní jsem si říkala: “Nemůže ve mně zůstat navěky, že nemůže?!“ Poslední noc před naplánovaným vyvoláváním, stanoveným na 23.11., mi aspoň nepravidelnými stahy naznačuje, že už je možná vážně čas, nadobro zavrhuje stát se štírem a volí střelce.

Z celého dne se mi asi už vždycky vybaví oranžovo-žlutá barva porodního pokoje, okamžitý nástup kontrakcí, slova zaučující se medičky, která nabyla dojmu, že po podaném epiduralu jsem na porod podivně v klidu!!!, neustále tepající monitor, tváře doktorů, bolest a chuť usnout aspoň na týden a nekontrolovatelný třes celého těla, který trvá ještě několik hodin po císařském řezu, kterým to všechno končí po tom, co se Bára rozhodla nedorotovat.

Ještě pět hodin po uložení na JIP mám oči dokořán a k spánku nepomáhají ani hodinové kontroly tlaku, tahu, teploty a bůh ví, jakých dalších fyzikálních veličin. Při třetí kapačce sestřička trefně poznamenává, že tahle mi nahradí steak a já si vyžádávám prášek na spaní.

Báru mi přikládají celou noc a vždycky se musím skoro štípnout, že se mi ten drobek nezdá.
Jestli je porodní jeden velký stres, poporodní ještě větší. Člověk je pooperačně vyšťavený jako citrus a na jediné dva záchodky pro celé oddělení se vleče s vlastním toaletním papírem, aby na nich strávil svou bolestivou neohrabaností další nekonečné minuty. Když pak druhý den dostáváme své dítko do 24-hodinové péče, modlíme se, aby svým křikem v naší nepřítomnosti nezbořilo porodnici.

Poporodní pokoj vypadá jako kojící ústředna s neustálým nedostatkem mléka, děti mají pořád hlad, maminkám stydnou obědy a večeře a díky gradujícímu pláči a nervům na pochodu tlačíme strašidelně vrzající postýlky na novorozenecké oddělení, aby nám poskytli injekční stříkačku Nutrilonu na dokrm těch „paviánů“. Klid nemá žádná z nás, protože jako na potvoru se děti budí střídavě a u přebalováku se „dveře netrhnou“. Do toho chodí neustálá revize doktorů, sester a mediků, kteří nás trošku potřebují na „zácvik“.

Školení na koupání našich ratolestí se účastníme hromadně a bohužel pouze pasivně pozorováním názorné ukázky za pomocí plastové panenky.

Z porodnice odjíždím už čtvrtý den po porodu s velkou úlevou a asi i s větší obavou, jestli Bára přestojí první a následné noci bez doživotního vystresování panikařícími a zatím jen málo sebevědomými rodiči. No a už je to víc jak týden a zdá se, že se jí s námi moc líbí a že se snaží nám ten start k obrovsky krásné změně co nejvíc ulehčit…
Jsme šťastní, že ji máme…

A TAKHLE SE SVĚT DOZVĚDĚL, ŽE MÁME BÁRU:
Sázková kancelář oznamuje,ze ti,kdo vsadili na kluka,mohou svuj tiket zahodit.Ti,kteri tipovali narozeni holcicky vyhravaji uzasnou nekolikahodinovou okruzni prochazku Brnem.Kocarek s Barborkou Fialovou,narozenou 23.11. v 15:15,51cm,3,43kg,je k vyzvednuti kdykoli:)

A TAKHLE JSME SE DOZVĚDĚLI MY, ŽE Z TOHO MÁTE RADOST: