CHYSTÁNÍ SE NA NENACHYSTATELNÉ…

Otázky typu, co už máme nakoupeno do výbavičky, následovaly prakticky v závěsu po dotazu, zda víme, co čekáme. Na obě jsme v květnu asi půl roku před porodem po pravdě odpovídali „nemáme nic“ a „nevíme“. Nějaká aktivita za přípravou na fakt, že budeme brzy tři, nastává až v srpnu a moje hlava se zabývá zpočátku zcela nepraktickými otázkami typu.: „Je opravdu nutné kupovat toho dřevěného houpacího soba, co se mi nedávno tak moc líbil v IKEE?“ Obohacení naší domácnosti o soba se nakonec nekoná, ale pozvolna se rozrůstáme o dětskou postýlku, vaničku, kolíbku, přebalovací pult, kočárek a plníme komodu tak maličkými oblečky, že se nemůžu dočkat, až tě do nich nastrojíme...