VŠEMI SMYSLY (NOVÝ ROK) {28}...

Letošní zima se tváří dost nenápadně a zdá se, že se ji nechce ani začít...dokonce nemáme s holkama na tradičním lednovém chato-pobytu na čem běžkovat...

Já ten pomyslný začátek po Novém roce  ale vnímám a nějak se mi v hlavě rozvířily nápady, do čeho bych mohla svoji hlavu a tělo ještě uvrtat...

Čtvrtky stále patří anglické konverzaci a pokusu dostat se z postu vytrvalého španělského začátečníka na úroveň pokročilého mluvčího, co si v el restaurante s přehledem objedná aspoň el vino...

Od září chodíme s kamarádkou na ruštinu a udělá mi radost, když se tu Azbuku někdy v příštím životě naučím...

V listopadu a prosinci jsme se s další kamarádkou uvrtaly do kurzu intuitivní fotografie a od té doby mě to baví ještě víc...možnosti procvičování se zdají nekonečné, fotím vánočně stylizované rodiny, mikulášskou, kamarádku trenérku v pohybu, všemožné akce na chalupách, svoje děti a někdy taky úplné blbosti...

Jsem v zajetí koloběhu školaškolkakroužkydomů...a zachraňuje mě z toho kolotoče jen úsměv holek, že je to „to ono“ (když je to teda ono)...

Ne u všeho ale vydržím....jeden z kroužků v Sokole jsem musela zrušit po tom, co David málem zrušil pár pomalejších děti, které mu pochopitelně všude překážely...

...i na motorce nadšeně překonává veškeré hrboly a díry, jezdí po hraně (a na hraně), rychle, stihne mávat i na řidiče v tom největším tempu, nebrečí, když upadne, ale když se mu někdo odváží na motocykl sáhnout...prostě se stará na ne-poklidných vycházkách o můj solidní adrenalinový stav, který mám díky své povaze stále tak o deset stupínků menší, než ostatní kolemjdoucí...

Celkově se místy cítím rodičovsky vyhořelá a dost mě z tohohle stavu zachraňují chalupářské pobyty s partou podobně nastavených spřízněných duší...

Mám pocit, že naprosto všichni jsou asi o tři mílové kroky v životě a stavu mysli dál, než já! Na rodičovské jsem se bohužel nenašla, neuklidnila, nezpomalila....ženu pořád čím dál víc....

Poslední dobou...

jsem se dívala: Baví mě kontrast...od Marie Terezie rovnou k druhému sledování Mostu...
 …………………………………………………

jsem ochutnala: objevila jsem v Ikee sušenou smaženou cibulku a sypu si ji do všeho kromě buchet k snídani...
…………………………………………………

poslouchám: občas se snažím poslouchat jakékoli zajímavě téma na TED talks, abych měla na rodičovské aspoň trochu pocit, že moje angličtina nestagnuje tak, jak jsem běžně přesvědčená...
…………………………………………………

mi chybí: stav mysli, ve kterém nemusím být připravená na neustálé trojdětské situace typu „z 0 na 100“
…………………………………………………

čtu: Světlo ve fotografii a 50 cest ke kreativní fotografii od Michaela Freemana, Prázdniny v Evropě od Ladislava Zibury, Jako v nebi, jenže jinak od Aleše Palána
a co čtu nebo bych ráda četla dětem?  děti dostaly od Ježíška knížku Malý princ s fotoilustracemi Elišky Podzimnkové, hledáme jen klidný okamžik, kdy si ji přečteme s pomocí mobilní aplikace, která rozhýbe obrázky
…………………………………………………

nemám ráda: situace, kdy nevím, co bude, jak to bude, kdy to bude, s kým to bude, proč to bude, a kdy už vlastně něco bude??!
…………………………………………………

mám ráda: když můžu na chalupu na jógový pobyt, fitmami pobyt, dámský běžkařský pobyt, silvestrovský pobyt...přiznávám, že jakékoli pobyty jsou momentálně tou největší relaxací a slovo POBYT si nechám pomyslně vytetovat...

objevila jsem Canvu na vytváření všelijakých šablon...teď ještě, aby měl den aspoň 50 hodin...

kamarádka mi dala tip na fajn difuzér, takže už mi tu svítí, voní a nedokážu ho vypnout....
přihlásila jsem Davida do dětské skupiny Bublinky a vzhledem k přeplněnosti soukromých školek mám nepravidelnou pohyblivou permanentku ne jen na jógu a fitmami cvičení, ale i na Davču...

V okamžiku, kdy jsem se zamýšlela nad tím, co bych mohla za půl roku na oficiálním zbytku rodičovské ještě stihnout, si Petr na chlapském lyžařském víkendu zlomil bederní obratel...pár měšíců je v horizontalitě a já jsem vertikální mnohem víc, než doposud...plán na další půlrok se tím pádem vybarvil... měla bych se snažit najít recept na to, jak se z divočiny rozvážení a vyzvedávání dětí ze školy, školek a kroužků, neustálých nákupů, vaření, praní, píchání injekcí proti srážlivosti krve, pocitu dětského přetlaku a určité samoty v běžném fungování nezbláznit...

KULTURNÍME SE {ANDĚLSKÁ VÁNOČNÍ DÍLNA ANIMACE V KINĚ SCALA}...

Bylo to první kino, do kterého jsem jako začínající studentka a naprostá neznalkyně Brna zašla na promítání. Film Nuda v Brně mi tenkrát v kontrastu s mým vnímáním zábavného velkoměsta přišel jako zcela ideální:) Od té doby se tu, aspoň pro návštěvníka zvenčí, nic nezměnilo a to v dobrém slova smyslu. Pořád to tu má skvělou atmosféru a noblesu, která bezpochyby souvisí i s jeho zajímavou historií ...

Kromě promítání ne vždy mainstreamových filmů, pořádání konferencí, seminářů, výstav, výuk a akademických obřadů Masarykovy univerzity je Scala hlavně místem pro setkávání běžných diváků, studentů, akademiků, ale také maminek (tatínků) s dětmi, kteří mohou navštívit především sobotní pohádková promítání, spojená s tématickým tvořením...

Naprostou novinkou jsou pro mě víkendové workshopy animace a filmu pro dospělé i děti, zvukové dílny a dokonce animační a filmové příměstské tábory.

Za jedno předvánoční odpoledne jsme s mojí sedmiletou Bárou kreativně ztvárnily naše PFko a odcházely jsme nadšené z oživení a rozpohybování našich obrázků. Pro mladší předškolní děti je fáze postupného focení nakreslených kreseb zdlouhavá a pomáhá přítomnost dospělého, děti starší utvářejí menší skupinky a celý proces si vedou samy za případné pomoci skvělých lektorek.

Za mě přínosně a kreativně strávené odpoledne zakončené vánoční svařákem a trdelníkem na blízkých adventních trzích ♥

BÁRA 7 LET...

Od září je ve škole, sedí s Tomem, který ji prý drcá do ruky, úkoly svědomitě plní, někdy je napřed, někdy se prý nudí, kamarádí se se všemi a moc nevyčuhuje (zatím). Učitelka na schůzkách prohlásila, že by mohlo být Bár ve třídě víc...

Taky je někdy ale pěkně vzdorovitá a drzá, zkouší, kam až může zajít, často je zpomalená (hlavně ráno)...

Své první kapesné utratila za malovaný perníček, aby následně hodinu brečela, že už nemá ani korunu...

Má dny, kdy taktně proplouvá mezi sourozenci a dny, kdy je neskutečně provokuje a dohání k pláči...

Stále je hodně kreativní, miluje výtvarné tvoření v ZUŠce, kam ji každý čtvrtek odpoledne vozím...

Je citlivá, náladovější, vnímavá, ráda se učí a nesnáší kolektivní záležitosti, což ji nespíš bude provázet celý život...

Tvrdí o sobě, že je teplokrevná a i v mrazech si kolikrát nechce obléknout to, co má. Nesnáší roláky, dlouhé rukávy a mikiny přes hlavu. Nemusí ani všelijaké převleky...

Oblíbila si jednu jedinou čelenku a bez ní se z domu nehne...

Umí ustoupit, ale taky si jít houževnatě za svým, celkově je ale dost přizpůsobivá a taktní...

Ráda se druží s podobnými typy dětí jako je ona sama – klidnější, vnímavější, pozorné a my jsme rádi, že ji takovou máme, protože dva mladší tuto poklidnou vnímavost mohutně rozbíjejí...

MALÍŘSKÝ DORT K 7. NAROZENINÁM...

Je to jako před týdnem, kdy oslavila 6.narozeniny

Ty sedmé jsou taky jenom jedny a slaveny byly vícekrát. Malířský dort jsme nakrojili v rodinném kruhu, medovník na chalupě na Vysočině...

Martině děkujeme za její kreativitu a neskutečnou chuť nadýchaného piškotu s mascarpone krémem!

Klidně si to příští rok zopakujeme ♥

TAK ZASE ZA ROK DAVID 2 ROKY...

Vyrostl, ale ten rošťácký výraz mu zůstal...
...zase si nechtěl vzít rámeček se svojí fotkou do ruky...
...zase u toho dělal blbosti...
...zase se nezastavil...
...a to je celý on....
...tak zase za rok...
Protože vloni už tady bylo...